Rozšiřujme si obzory: Pohledy na léčbu dětských stomatologických pacientů s autismem

Všichni rodiče chtějí mít jistotu, že budou jejich děti přijímáni vlídně a bude s nimi zacházeno s laskavostí a porozuměním. Přiznejme si ale, že děti mohou být komplikované! Rodičům, kteří se starají o malé dítě může připadat život jako jízda na horské dráze – emocionální cesta s mnoha zvraty a zákrutami. Všichni známe záchvaty vzteku u batolat, hormonální výkyvy u puberťáků a problematické teenagery. Co se stane, když do toho všeho přidáme ještě autisty?

V tomto rozhovoru hovoří Amanda Smith, certifikovaná behaviorální terapeutka, a dr. Mandy Ashley, dětská zubní lékařka, o léčebných přístupech, které pomohou dětským pacientům s poruchami autistického spektra. Předkládají také podpůrná doporučení pro rodiče autistických dětí, která jim pomohou překonat úzkost spojenou s návštěvami u praktických i zubních lékařů. Jako přidanou hodnotu přinášejí odborné komunitě osvětu v tom smyslu, že ošetření musí být poskytováno s porozuměním a vstřícností.

Amando, kde v současné době pracujete a jaká je Vaše pracovní náplň?

Amanda Smith: V současné době pracuji pro místní okresní školský úřad, kde jsem jediná certifikovaná behaviorální terapeutka dohlížející na zhruba 24 samostatných okresních projektů týkajících se autistických tříd, programů pro dospělé, předškolních zařízení a denních stacionářů pro jedince se středně těžkými až těžkými speciálními potřebami. Osobně školím lektory v behaviorálním managementu tak, aby zvládali behaviorální krize trpělivě a bez váhání a oni pak stejně mohou vzdělávat a školit své zaměstnance.

Mohla byste nám stručně vysvětlit, co je to autismus a jak děti ovlivňuje?

Autismus je spektrum poruch charakteristických sociálními a komunikačními obtížemi a také behaviorálními excesy, včetně poruch smyslového vnímání a seberegulace. Dítě s autismem je často mylně vnímáno jako neposlušné nebo dítě, které potřebuje jen trochu disciplíny. Tak jednoduché to ale není, mozek je mnohem složitější.

Neurotypický jedinec neustále přijímá do mozku informace (svými pěti smysly) a tyto informace interpretuje způsoby, které jsou obecně společensky přijatelné. U jedinců s autismem jsou ale informace vstupující do mozku často interpretovány způsobem, který se jeví jako společensky nevhodný. Když například autistické dítě uslyší v dálce sirénu sanitky, může začít hlasitě křičet. Vidí-li toto chování neurotypičtí jedinci, nechápou, proč dítě křičí, a možná sami dokonce sirénu ani neslyší. Pro jedince s autismem často může být přínosem úprava smyslového vnímání – ať už jde o fyzický dotek nebo hmat, hlasitost zvuků, vnímání světla atd. – zvýšení nebo snížení množství podnětů jim pomáhá cítit se více pod kontrolou.

Máte nějaké aktuální statistiky ohledně počtu dětí s autismem? Vzrůstá četnost výskytu této poruchy a je pravda, že je autismus častější u chlapců než u dívek?

Podle Center pro kontrolu nemocí a prevenci výskyt autismu u dětí vzrůstá. V roce 2000 bylo jako autistické diagnostikováno jedno ze 150 dětí a roce 2012 toto číslo vzrostlo na jedno dítě z 69. V současné době je porucha autistického spektra diagnostikována jednomu z 59 dětí. Autismus je dle statistik čtyřikrát častější u chlapců než u dívek.

Na základě vašich rozhovorů s rodiči dětí s autismem, co považujete za největší problémy, s nimiž se tito rodiče každodenně potýkají, zejména jsou-li s dítětem objednáni k praktickému nebo zubnímu lékaři?

Děti s autismem neumí vždy vhodně sdělovat svá přání nebo potřeby a často používají ke komunikaci jiné prostředky. Křik, pláč, vztekání se nebo mrskání tělem, útěk a agresivita jsou jen některé z projevů chování, u kterých bývám žádána, abych je pomohla rodičům zvládnout, když jsou na veřejnosti. Množství vynaložených fyzických, emocionálních a duševních sil, které rodiče potřebují k tomu, aby s autistickým dítětem zvládli nákupy (nemluvě o odsuzujících pohledech nebo komentářích od kolemjdoucích) může být tak vysilující, že už to znovu nechtějí absolvovat. Při objednávání se k praktickému nebo zubnímu lékaři většina rodičů uvádí jako problém dlouhé čekání, nutnost plánování předem, potíže se změnou termínu a zrušením návštěv. Uvádějí také, že mají problémy v případě akutních ošetření nebo neočekávaných událostí. Rodiče často zmiňují nutnost z návštěvy lékaře odejít předčasně kvůli problémovému chování v čekárně.

Jaké je nejčastější chování, kterým se děti s autismem projevují při zvládání stresových situací?

Časté jsou záchvaty vzteku. U každého dítěte vypadají jinak, ale mohou zahrnovat jekot, křik, pláč, úpění a válení se po zemi. Velmi častá je také agresivita: bití, tahání za vlasy a za oděv, kopání a kousání. Děti mohou hlasitě nadávat nebo říkat jiné nevhodné věci ve snaze uniknout z dané situace. Velmi časté je sebepoškozující chování. To se může projevovat od mírného až silného bouchání se do hlavy (rukama nebo o tvrdý povrch), kousání se, škrábání nebo vytrhávání vlasů. Poměrně časté jsou také útěky ze situace, přes parkoviště nebo ven z budovy. Rodiče tomuto útěkovému chování často ustupují kvůli obavám o bezpečnost dítěte, rozpakům nebo obavám z odsouzení ostatních.

V dětské stomatologii často používáme přístup „řekni, ukaž, udělej“, který pomáhá zbavit děti obav z prostředí zubní ordinace. Funguje tento přístup i u autistických pacientů nebo existují nějaké jeho modifikace, které by fungovaly u autistických dětí lépe, především pak u těch se senzorickými poruchami?

Podporuji hraní rolí, aby bylo dítě co možná nejvíce vystaveno nové situaci. Děti s autismem mohou mít potíže s obecnými postupy, ale pokud může dítě navštívit nové prostředí (mimo plánovaného ošetření), je to ideální. Je velice důležité, aby si zvykli na zvuky, pachy, hluk atd. I když ani tato zkušenost není dokonalá (protože to není nikdy), dodá to rodičům klid, že udělali minimálně jeden pokus, aby předešli nepříjemným následkům a mohou pak lépe předvídat reakci dítěte.  Často využívanou strategií jsou také sociální příběhy, které pomohou dětem pochopit, jaké chování se od nich očekává a jaké výsledky mají konkrétní situace.

Jsou při práci s autistickým pacientem řekněme tři nebo čtyři různé techniky, které by bylo užitečné používat za účelem zvládnutí poruch chování při klinických situacích?

Před návštěvou ordinace je dobré vědět, co má dítě rádo a co naopak ne. Dítě může uvítat sluchátka na potlačení hluku, tlumené osvětlení, tichou hudbu, dostupnost pomůcek na hraní (jako jsou plyšové míčky, masážní míčky, 3D obrazce a svítící hračky), možnost pohybových přestávek (může si zaskákat, zaběhat nebo se otáčet na lékařské stoličce), polštáře, sedací vaky nebo přikrývky. Je třeba vědět, jak velký tlak nebo fyzický dotyk má dítě rádo.

Mnoho ordinací děti oddělí od rodičů, je-li spolupráce problematická, zejména pokud reakce rodičů vedou k eskalaci chování dítěte. Jak důležité je při ošetření autistických dětí zapojit jejich rodiče a je někdy dobrý důvod pro to oddělit autistické děti od jejich rodičů?

Vždy bych doporučovala, aby byl rodič se svým dítětem. Pro dítě je už tak dost těžké být v nepředvídatelném prostředí a odebere-li se mu jediná známá osoba, zvyšuje se možnost, že se chování dítěte ještě zhorší. Rodiče se mohou od lékařů hodně naučit, zejména budou-li se snažit pomoci situaci uzpůsobit potřebám dítěte, dají lékařům potřebný prostor a čas, a ti zaujmou k ošetření vstřícný a soucitný přístup.

Doktorko Ashley, vy jste energická a zapálená pro stomatologii. Co Vaše nadšení podnítilo a proč máte takový zájem o komunity se špatnou dostupností péče, autisty a pacienty se speciálními potřebami?

Dr. Mandy Ashley: Jsem si vědoma toho, že jsem měla velké štěstí, že jsem se díky svému vzdělání dostala tak daleko. Je mi velkou ctí, že jsem se stala dětskou zubní lékařkou a toto privilegium s sebou nese i jistou výzvu. Tou mojí je vědomí toho, že pomáhám lidem, kteří se potýkají s překážkami, chtějí-li adekvátní stomatologickou péči. Komunita lidí se speciálními potřebami se skládá také z úžasných rodičů a pečovatelů. Jejich nezištná oddanost, pokud jde o zdraví jejich dětí mě inspiruje k prolamování překážek bránících dostupnosti zdravotní péče kdekoli je to možné, aby byl jejich život alespoň o trochu snazší, protože návštěva zubního lékaře může být zábavnou a příjemnou zkušeností.

Protože víte, že se prevalence autismu rychle zvyšuje, byly nějaké věci, které jste s ohledem na tuto skutečnost brala v potaz při budování Vaší nové ordinace?

Moji ordinaci pomohlo odlišit vytvoření speciální tmavé místnosti s hvězdami. Chtěla jsem dát komunitě se speciálními potřebami vědět, že moje ordinace byla navržena tak, že pamatuje na každé dítě. Když jsem ještě byla v procesu plánování a navrhování mé první ordinace, navštívila jsem naše místní centrum pro děti s autismem. Zeptala jsem se, jak bych mohla vytvořit prostředí pro stomatologické ošetření, které by napodobovalo smyslovou místnost a poskytovalo autistickým dětem možnost relaxace během prohlídky zubů a čištění. Smyslové místnosti, které jsem ve svých ordinacích vytvořila mají na stropě hvězdy a stěny tmavé uklidňující barvy s obklady ztišujícími akustiku. K čištění používáme bezdrátový profylaktický násadec MIDWESR a při vyšetřeních zrcátko s osvětlením DentLight-style. Tato minimálně invazivní technika nám pomáhá se vyhnout návštěvám operačního sálu každých 6 měsíců, a to i u dětí s těžkým autismem, a pomohla stovkám dětí v naší oblasti zbavit se obav z návštěv zubního lékaře do té míry, že již nejsou v našem systému evidováni jako pacienti se speciálními potřebami, protože postupně přešli na pravidelné návštěvy v běžném stomatologickém křesle.

Jaký protokol používáte nebo máte nějaké zvláštní postupy, které usnadňují návštěvy pacientů se speciálními potřebami?

Protože jsem si svoji nejnovější ordinaci navrhla sama, měla jsem volnost si vytvořit cokoliv jsem chtěla. Navrhla jsem ji tak, aby vyhovovala systému návštěv „Roll Up, Call Up“, tj. „přijď a zavoláme tě“. Rodiče dětí se speciálními potřebami, které mohou dráždit rušné čekárny, nebo dětí, které potřebují omezit kontakt s ostatními kvůli svému zdravotnímu stavu, mohou zaparkovat za ordinací na jednom ze tří speciálních parkovacích míst. Jakmile přijedou, rodiče zatelefonují na číslo uvedené na ceduli a některý z týmu SKY jim donese všechny potřebné dokumenty, pokud je rodiče již nevyřídili předem online přes náš zabezpečený portál pro pacienty.

Člen týmu SKY připraví místnost pro vyšetření nebo ošetření dítěte a doprovodí rodinu soukromým vchodem přímo do vyšetřovací místnosti, takže se úplně vyhnou vstupní hale a čekárně. Naše rodiny s dětmi s těžkým autismem, dětmi na vozíčku, dětmi podstupujícími chemoterapii nebo jinak nemocnými dětmi jsou z možnosti vyhnout se recepci a mít při návštěvě zubního lékaře svého průvodce naprosto nadšeni. To, že používám systém „přijď a zavoláme tě“ mi umožňuje ošetřovat děti a dospělé, kteří by mohli v čekárně představovat nebezpečí pro sebe sama nebo pro ostatní.

Poskytování tohoto typu služby – soukromé vchody a další podpora – je velice působivé. Co Vás motivovalo k poskytování tohoto typu specializované péče?

Je to něco, co jsme chtěli udělat, protože jsme chtěli respektovat rodiny našich pacientů. Tento systém nám umožňuje se setkávat s dětmi i dospělými, protože ani někteří dospělí s behaviorálními problémy nezvládnou pobyt v čekárně. Tato starost tak rodičům a pečovatelům zcela odpadne, protože ví, že budou hned a přímo uvedeni do příjemné ošetřovací místnosti. Speciální tmavé ošetřovací místnosti s hvězdnou oblohou napodobují smyslové místnosti a poskytují autistickým dětem možnost relaxace během prohlídky zubů a čištění.

Jak moc je důležité opakování a důslednost při plánování návštěv pacientů s autismem? Objednáváte je vždy ke stejnému asistentovi, do stejné místnosti atd.?

Pokud je dítě nějak výjimečně spokojené s konkrétním asistentem nebo hygienistkou, zaznamenáme si to do dokumentace a snažíme se, aby se dítěte při příští návštěvě věnovala tatáž osoba. Pro naprostou většinu našich pacientů s autismem ale není problém, když se personál střídá, protože průběh návštěvy zůstává stejný. A je důležité, aby byl průběh návštěvy konzistentní.

Měla byste nějakou radu pro zubní lékaře, kteří si nejsou jisti jak a kdy objednávat své pacienty? Zavedla jste nějaké protokoly, které usnadňují Vašemu personálu, pacientům a pečovatelům plánování dalších ošetření?

Zpočátku je vhodné si pro hygienu u dětí se speciálními potřebami vyhradit hodinu času. Začněte s návštěvou o 15 až 20 minut dříve, aby se dítě usadilo a zklidnilo. Jako u většiny malých dětí se může chování během dne zhoršovat, takže je možná vhodné je zpočátku neobjednávat na konci pracovního dne. Jakmile si váš personál zvykne a děti podle něj nebudou tolik vyděšené, můžete objednávat děti se speciálními potřebami i na pozdější hodiny. Také jsme zjistili, že mnoho předškolních dětí ještě nemusí být diagnostikovaných, přestože vykazují problémové chování. Ptáme se proto rodičů, zda mělo dítě při první návštěvě u zubního lékaře nějaké problémy s chováním. Je užitečné vědět, zda byl u dítěte zkoumán autismus ještě před první návštěvou. Rodiče bývají ochotnější sdělit své obavy, když se jich zeptáte přímo, zejména pokud ještě neznají oficiální diagnózu. Než jsme se na toto začali ptát, přihodilo se nám ve více otevřených prostorách nemálo překvapení v podobě problematického chování. Nyní můžeme zahajovat návštěvy dětí s problémovým chováním v soukromějším prostoru již od samého začátku.

Nemáme žádná omezení, pokud jde o čas nebo den, kdy si mohou rodiče zarezervovat návštěvu, ale zaznamenáváme si, že jde o pacienta se speciálními potřebami do našeho plánovače Dentrix. Poté, co byla naše ordinace několik let v provozu, jsme měli tolik nových rodin s dětmi s poruchami autistického spektra, že se nám jedno ráno sešlo osm nových dětí se silným autismem, což u mě i personálu vyvolalo mírný chaos  při snaze  všechny tyto autistické děti i ostatní pacienty ošetřit ve stanovený čas  tak, aby to bylo pro obě strany co nejpohodlnější a zároveň i nejpřijatelnější. Po tomto neobvyklém ránu jsme si vytvořili systém objednávání, v němž jsou pacienti se speciálními potřebami, vyžadující delší dobu přítomnosti lékaře, označeni fialovou barvou. Náš personál ví, že má tyto fialově označené návštěvy rozložit do celého dne, abychom mohli včas ošetřit i ostatní pacienty a zvýšila se tak míra pohodlí všech pacientů.

Jaké techniky používáte ke zvládání výbuchů nepřiměřeného chování při ošetření pacientů s autismem? Stává se Vám někdy, že musíte kvůli těmto projevům návštěvu ukončit nebo pacienta přeobjednat? Jak takové zásahy vypadají v praxi? Nastane někdy situace, kdy je nejlepší, aby nebyl pečovatel přítomen?

Kdykoli je to možné, jsem ráda, když jsou rodiče nebo pečovatelé přítomni. Při ošetření dětí s autismem nechávám rodiče mimo ošetřovací místnost pouze tehdy, pokud to tak sami chtějí. Moje ordinace již funguje několik let, pečujeme o dospívající pacienty s autismem, kteří k nám chodí už od začátku, a máme i rodiny, které využívají návštěvy u nás k tomu, aby si děti zvykly a naučily se samostatnosti. Rodiče věří, že pravidelné návštěvy zubní ordinace s pozitivní zkušeností pomáhají podporovat samostatnost a toleranci jejich dítěte.

Někdy mají děti jen špatný den. Doporučujeme rodičům, aby si po první návštěvě zubního lékaře na sebe nenakládali další schůzky, ale i to se občas stane. Pokud dítě křičí a pere se s rodiči již při příchodu, a vidíme třeba náplast z nedávného očkování, nabídneme přeobjednání, dáme jim možnost přijít jiný den a časněji z rána, kdy nastává v chování nový začátek.

Máme na starost oblast v okruhu 160 km, takže máme rodiny, které chtějí, abychom návštěvu realizovali navzdory zhoršení problémového chování. Můžeme pak přejít od tradičnějšího čištění zubů v křesle k čištění vestoje pomocí bezdrátového profylaktického násadce v hvězdné místnosti, pokud si to rodiče přejí.

Snažím se minimalizovat počet případů, kdy vystavujeme děti se speciálními potřebami celkové anestezii, takže jsou-li v místnosti rodiče a souhlasí s naším postupem, nabízíme také imobilizaci.

Upravujete nějak svůj uklidňující protokol „řekni, ukaž, udělej“ pro děti s autismem nebo senzorickými poruchami?

Ano, a dokonce máme některé dny návštěvy, při kterých není přítomen ošetřující lékař a děti si mohou vyzkoušet návštěvu zubní ordinace, aniž by se jim někdo díval do úst. Je to jako návštěva nanečisto. Tyto návštěvy jsou plánovány na dny, kdy nejsem v ordinaci nebo pracuji v nemocnici. Celá ordinace i parkoviště jsou velmi tiché, protože tam nejsou žádní jiní pacienti. Dítě si může nechat udělat zkušební rentgenový snímek a pak se prochází po ordinaci a hledá na stěnách schovaná zvířata. Říkáme tomu naše „zábavné safari“. Po procházce po safari dostanou pacienti odměnu, i když třeba najdou jen jedno zvíře. Zábavné safari je pro nás způsob, jak standardizovat zkušenosti, a především našemu personálu to pomáhá nalézt soulad s pacienty.

Školíte nějak speciálně svůj personál v tom, jak se připravit na návštěvu pacientů s autismem a dětí s jinými speciálními potřebami?

Máme školení, při němž předáme našemu personálu kontrolní seznam, který popisuje krok za krokem, jak se přizpůsobit dětem se speciálními potřebami, a jak je provádět zábavným safari. Náš personál je krok za krokem proškolen v tom, jak co dělat.

Máte ve své ordinaci nějaké předměty, které mohou pomoci zabránit výbuchům problémového chování?

Cítím to tak, že pokud jde o předcházení výbuchům, je vše o načasování. Pokud se nám podaří děti usadit dříve, než se stihnou rozčílit, získáme tím náskok. Máme také mnoho předmětů, jako je točicí židle Herman Miller a skákací míče Gaiam, které pomáhají dětem vypustit páru, pokud je to během jejich stomatologického ošetření nutné.

Co byste řekla na tvrzení, že pacienty s autismem lze ošetřovat pouze v určité dny, protože ošetření pacientů se speciálními potřebami vyžaduje delší návštěvy?

Mnoho kolegů si od starších zubních lékařů vyslechlo, že prostě není možné ošetřovat děti s těžkým autismem, děti na vozíku, děti s Tourettovým syndromem nebo děti s vážnými zdravotními problémy ve stejný den jako „běžné pacienty“. Já jsem ale zjistila, že to možné je. Ošetřujeme mnoho dětí se všemi těmito zdravotními problémy, hlavně děti s autismem. Snad kromě první návštěvy netrvá jejich ošetření o nic déle.

Názor, že můžete ošetřovat pacienty se speciálními potřebami jen v určité dny, je potřeba vymýtit. Trend se posouvá směrem k integraci, spíše než k jakési karanténě, která tyto děti odděluje od společnosti a přiděluje jim speciální dobu, kdy je možné je ošetřit. Lidi se speciálními potřebami je potřeba začlenit do běžného režimu objednávání se stejnou dostupností zdravotní péče jakou má ostatní populace.

Co byste poradila mladým dětským stomatologům stran ošetření pacientů s autismem v soukromé praxi? Vyzvala byste své mladé kolegy v soukromých ordinacích k něčemu, pokud jde o ošetřování této unikátní a rostoucí populace?

Myslím, že mladí kolegové by měli během své absolventské praxe nabrat co nejvíce zkušeností. Neměli by nechávat veškerou komunikaci s rodiči na svých vedoucích lékařích. Jako absolventi praxe musí být schopni přímo komunikovat s rodinami a zjišťovat, jaké mají problémy s přístupem ke stomatologické péči. Měli by se ptát matek, jak jim šlo zaparkovat, dostat se do ordinace, projít dveřmi do ordinace atd. Potřebují získat dobrou představu o všech problémech, se kterými se tyto rodiny potýkají, než jim začnou vysvětlovat, jak zlepšit techniky čištění zubů.

Moje výzva k novopečeným dětským stomatologům je, aby se podívali na ordinaci, do které nastupují nebo kterou vytvářejí a stanovili si jednu věc, díky níž mohou zlepšit dostupnost pro děti se speciálními potřebami. Může jít i o něco tak jednoduchého jako je vytvoření možnosti pro rodiny počkat v autě, než bude připravena jejich ošetřovací místnost, nebo přeměnit konzultační místnost na smyslovou místnost, která poskytne uvolněnější netradiční prostředí pro ošetření. Dětští stomatologové se mohou pokusit stát se poskytovatelem zdravotní péče, který stmeluje rodinu dítěte se speciálními potřebami prostřednictvím dobrých zkušeností a snadnou dostupností péče.

Odhadované průměrné náklady na péči o dítě s autismem jsou 60.000 USD za rok nebo více po celé dětství, přičemž většina nákladů souvisí se zvláštními službami a ušlou mzdou jednoho nebo obou rodičů v důsledku větší náročnosti péče. V případě mentálního postižení jsou náklady ještě vyšší.

Poznámka redakce: Tento článek původně vyšel v časopise Shift Magazine (podzim 2019) a toto je jeho upravená verze publikovaná se souhlasem společnosti Sprig Oral Health Technologies.

Dr. Mandy Ashley, původem z amerického New Yorku, se k dětské stomatologii dostala zajímavou cestou. Po absolvování univerzity v Pensylvánii v USA v roce 1999, kde absolvovala zubní lékařství a pedagogiku, se Dr. Ashley pustila do jedenáctiletého „dobrodružství“ jako praktická stomatoložka v Utqiaġviku na Aljašce. Přinesla tak stomatologickou péči do vesnic podél Severního arktického oceánu a spustila program stomatologické asistence pro místní obyvatele. V roce 2012 dokončila rezidenturu v oboru dětské stomatologie na státní univerzitě v Ohiu a přestěhovala se do Bowling Green v Kentucky, obojí v USA, aby zde založila rodinu a začala provozovat soukromou ordinaci: SKY Pediatric Dentistry. Ve svém volném čase doktorka Ashley hraje hokej a cestuje se svou rodinou po světě v naději, že bude inspirovat své děti k tomu, aby si jednou také užily vlastní velké dobrodružství!

 

 

 

Amanda Smithová získala v roce 2010 magisterský titul v oboru aplikované behaviorální analýzy na Národní univerzitě v USA. Je certifikovanou behaviorální analytičkou s více než desetiletou praxí v práci s dětmi s poruchami autistického spektra a dalšími vývojovými problémy, ať už doma, ve škole nebo v jiných komunitních zařízeních. V současné době pracuje pro místní okresní školský úřad jako behaviorální terapeutka pro všechny okresní speciální školy. Ráda se věnuje dobrovolnické činnosti pro organizace, jako jsou např. Make-A-Wish Foundation a Global Autism Project, které podporují děti a jejich rodiny a pomáhají zlepšovat kvalitu jejich života. V roce 2018 cestovala s projektem Global Autism Project do Nairobi v Keni, kde pracovala ve škole pro autisty jako členka týmu odborníků, kteří školí personál a šíří povědomí o autismu ve své komunitě. Volný čas ráda tráví se svým manželem, Stephenem a dvěma malými chlapci, Haydenem a Ayrtonem.