Zhotovení ortodontických aparátů na 3D tištěné modely

V tomto článku popisuji zhotovení elastického otevřeného aparátu – Klammta na modelech tištěných na 3D tiskárně a rekapituluji výhody a nevýhody použití těchto modelů, jak je vnímám já.

Modely pro naši praxi necháme tisknout z materiálu VeroGlaze (obr. 1), na základě zpracovaných 3D skenů zhotovených na iTERO Element Scanner.

 

Funkční aparáty

Funkční aparáty patří mezi bimaxilární ortodontické aparáty, které upravují postavení čelistí a podporují jejich přirozený růst. Působí především tam, kde je nějakou zevní příčinou limitován fyziologický vývoj a dědičný růst čelistních kostí se nemůže projevit. K navození přirozeného růstu tyto aparáty využívají svalové funkce, odstraňují parafunkce, zlozvyky, a upravují špatnou funkci žvýkacích svalů, přecvičují svaly (žvýkací, retní a tvářové) a nastolují normální funkci stomatognátního systému. Po ukončení růstu čelistí již nemohou funkční aparáty vadu upravit, proto jsou indikovány především v období smíšeného chrupu.

Pryskyřičná část Klammtova aparátu je maximálně redukovaná a ve frontálním úseku je nahrazena drátěnými prvky. Tento aparát je určen převážně pro vady dentální, kde není ještě plně postižena skeletální složka. Výšku skusu drží pryskyřice hlavně v místě dočasných špičáků.

 

Pracovní postup

Pracovní postup zhotovení aparátu na tištěných modelech se zásadně neliší od výroby na sádrových odlitcích. Nejdříve si natočíme drátěné prvky:

• Coffinovo pero: je prvek spojovací, nemá aktivní funkci, nelze jej používat pro rozšiřování zubního oblouku, síla drátu 1,2 mm

• Labiální oblouk: v laterálním úseku odstává od zubů asi o 2,5 mm, síla drátu 0,9 mm

 

 

Následně je nutné zasadit modely v konstrukčním skusu do fixátoru. A tady se objevil první problém. Tištěné modely nedržely na sádře, protože měly hladký podstavec! Bylo potřeba udělat retenční zářezy pomocí frézy. Dnes je již tento nedostatek vyřešen plánováním retenčních zářezů a jejich zhotovením přímo při tisku (obr. 1).

Lepení drátěných prvků je bez komplikací, pomocí lepicího vosku. Také odlehčení podsekřivých míst vykrývacím voskem proběhlo bez problémů (obr. 2, 3, 4, 5). Po umístění drátěných prvků není nutné model namáčet do vodní lázně, ale musíme izolovat! A to důkladně! Osvědčil se mi izolační prostředek Isolac (obr. 6), primárně určený na izolování sádrových modelů před tepelným tvarováním fólií.

Nasypeme pryskyřici, necháme zpolymerovat (obr. 7, 8). Očistíme parní čističkou (obr. 9, 10) a pokusíme se aparát sejmout z modelu. V tomto okamžiku zjistíme, jestli jsme dostatečně izolovali. Pokud ne, budeme mít problém aparát sejmout, protože zpolymerovaná pryskyřice a plastový model se spojí dohromady! Jestliže jsme izolovali správně, aparát snadno sejmeme, standardně opracujeme, vyleštíme a odevzdáme (obr. 11, 12, 13).

 

Závěr

Po dlouholetých zkušenostech se sádrou se objevilo něco nového, nepoznaného, ale tolik očekávaného! Z pohledu pacienta si myslím, že skenování je, pokud se to umí, daleko komfortnější než otiskování a i výsledné modely jsou lepší (všichni máme zkušenosti se špatnými otisky, na které jsme byli nuceni zhotovit pokud možno perfektní práci)! Z mého pohledu technika není však situace úplně jednoznačná: odpadá odlévání modelů, namočení modelů do vodní lázně a nelámou se zuby! Co mi ovšem nevyhovuje, je neúplné překreslení reálné situace na model, složitější radýrování, klouzání drátu po modelu, delší doba tisku 3D modelu (tedy alespoň v případě naší praxe) a v neposledním řadě taky cena tištěných modelů.

Tištěné modely jsou patrně skvělá věc, ale v mém případě je zatím sádra materiá­lem, který preferuji. I když – pokrok nezastavíš… :-)

 

Ortho 1/2018

Štítky: