Stabilizace protézy v dolní čelisti – MDI Mini Dentální Implantáty

Zavedení dentálních miniimplantátů je vhodné zejména u zdravotně nebo anatomicky postižených pacientů, kteří nemohou být ošetřeni konvenčními implantáty. Kromě toho jsou miniimplantáty řešením, které je často preferováno pacienty s omezenými finančními možnostmi. Implantáty se obvykle zavádí během 90minutového ošetření. Před zavedením implantátu obvykle není nutná augmentace a díky minimálně invazivnímu postupu ošetření je, ve srovnání s konvenčními implantáty, mnohem méně pravděpodobné, že dojde ke komplikacím nebo poranění měkkých tkání.

V rámci produktové řady MDI Mini Dentálních Implantátů nabízí firma 3M ESPE celou řadu implantátů vhodných na stabilizaci protéz. Jsou kombinací implantátu a abutmentu v jednom prvku a jsou k dostání v průměrech mezi 1,8 mm a 2,9 mm (obr. 1). Implantáty o průměrech 1,8 mm a 2,1 mm se používají převážně v dolní čelisti, varianta o průměru 2,4 mm je doporučena pro zavedení do horní čelisti a implantáty s největším průměrem (2,9 mm) se používají zejména v případech měkkých kostí v horní čelisti a jsou také vhodné pro dlouhodobou fixaci jednotlivých korunek. K dispozici jsou také implantáty Collared a Classic O-Ball (s kulovitou hlavičkou), nebo Collared Square Head (s čtyřhrannou hlavičkou). Délka závitové části implantátu se pohybuje mezi 10 mm a 18 mm (obr. 2).

V další části článku je na klinickém případu předveden postup zavádění MDI Mini Dentálních Implantátů.

Počáteční stav
Do naší stomatologické ordinace v Berlíně se dostavil 40letý bezzubý pacient, protože měl problémy s protézou v dolní čelisti. Uvedl, že k fixaci protézy používal fixační krémy. Nicméně funkčnost a stabilita této protézy byla neuspokojivá – protéza byla natolik volná, že měl potíže se žvýkáním. Vzhledem k tomu, že nebyl schopen nést finanční zátěž související s ošetřením pomocí konvenčních implantátů a žádal rychlé a pohodlné řešení, bylo rozhodnuto umístit do frontálního úseku dolní čelisti za účelem stabilizace protézy čtyři MDI Mini Dentální Implantáty. Protože byla stará protéza ve špatném stavu, dohodli se zubní lékař, zubní technik a pacient, že by měla být v zubní laboratoři vyrobena také nová protéza.

Přípravy
Po vyhodnocení anatomie čelisti byla podána lokální anestezie a pomocí periodontální sondy zjištěna tloušťka sliznice (obr. 3). Vzhledem k tomu, že byla zjištěna hloubka měkkých tkání méně než 2,5 mm, byly zvoleny implantáty klasického designu. S ohledem na malou šířku alveolárního hřebenu pacienta měly vybrané implantáty průměr 1,8 mm. Na základě výšky kosti viditelné na počátečním RTG snímku byla vybrána délka implantátů 15 mm.

Po výběru implantátu byly extraorálně naplánovány pozice distálnějších implantátů a k přenosu požadovaných pozic do úst pacienta byla použita v laboratoři vyrobená šablona (obr. 4). V této fázi je třeba pečlivě naplánovat umístění implantátů v bezpečné vzdálenosti – nejméně 7 mm meziálně – od foramen mentale a neurovaskulárního svazku. Mezi implantáty je nutné ponechat z důvodu velikosti kovových krytek použitých k fixaci baze protézy minimálně 5 mm volného prostoru. Naplánované umístění distálnějších miniimplantátů bylo vyznačeno sondou a díky mírnému krvácení bylo dobře viditelné (obr. 5).

Postup chirurgického zákroku
Následovalo transgingivální zavádění čtyř jednotlivých implantátů podle postupu chirurgického zákroku doporučeného firmou 3M ESPE: vodicím vrtáčkem byl preparován vstupní otvor pro první distálnější implantát (obr. 6). Hloubka vodicího otvoru by měla být jedna třetina až jedna polovina délky implantátu a průměr vrtáčku by měl být vždy menší než průměr implantátu (v tomto případě 1,1 mm). Z toho důvodu, že primární stabilita dentálních miniimplantátů je zajištěna zhuštěním a stlačením kosti. Tato technika samořezného zavádění umožňuje okamžité zatížení.

Po transgingivální perforaci kortikální kosti a preparaci vodicího otvoru byl ze sterilního obalu vyjmut jeden kus implantátu a byl i se silikonovou krytkou umístěn do vodicího otvoru (obr. 7). Byl zaveden do takové hloubky, dokud bylo cítit dostatečné tření a poté byla odstraněna silikonová krytka. Pomocí ručního zavaděče byl samořezný miniimplantát za mírného tlaku a otáčení po směru chodu hodinových ručiček zaveden dále do kosti (obr. 8). Jakmile byl pociťován odpor, pokračoval proces zavádění pomocí zavaděče s rozšířeným úchytem, který má oproti předchozímu zavaděči výhodu lepšího přenosu sil (obr. 9). S narůstajícím odporem bylo stále obtížnější implantátem otáčet i zavaděčem s rozšířeným úchytem, a tak byl nástroj nahrazen momentovým klíčem. Tento nástroj se používá k opatrnému zavádění MDI do jeho konečné polohy (obr. 10). Jakmile je dosaženo síly 35 až 45 Ncm, je implantát dostatečně stabilní pro okamžité zatížení. Stejným způsobem byly zavedeny i ostatní implantáty. V tomto případě byla za účelem úpravy správného sklonu implantátů použita paralelizační pomůcka (obr. 11). Obrázek 12 zachycuje čtyři zavedené miniimplantáty.

Po zavedení všech implantátů byly jejich pozice zaznamenány na bazi protézy (obr. 13) pomocí tenké vrstvy měkkého podkládacího materiálu SECURE Soft Reline Material a do baze protézy byly vybroušeny otvory o velikosti potřebné pro umístění kovových krytek (obr. 14). Pro kontrolu pozice a velikosti byly kovové krytky nasazeny na implantáty. Poté byly podle volného prostoru mezi kovovou krytkou a gingivou obroušeny vykrývací podložky – použité k zabránění zatečení akrylové pryskyřice pod kovovou krytku – a nasazeny na kulovitou hlavičku implantátu. Kovové krytky byly na kulovité hlavičky implantátů nasazeny tak, aby stlačovaly podložky, které se tím dostanou do kontaktu s dásněmi (obr. 15 a 16).

V dalším kroku byl do otvorů v bazi protézy i na kovové krytky nanesen materiál SECURE Hard Pick-Up Material a protéza byla umístěna do úst pacienta (obr. 17). Pacient byl požádán, aby skousl a ponechal zuby ve skusu za běžného tlaku po dobu šesti až osmi minut (obr. 18). Tento čas je dostatečný pro polymeraci akrylového materiálu. Poté byla protéza vyjmuta a byla zkontrolována přesnost dosednutí kovových krytek (obr. 19). Pak byla protéza dokončena, vyleštěna a znovu vyzkoušena.

Žvýkací funkce se okamžitě zlepšila. Protože je nyní protéza podepřena měkkými tkáněmi i stabilizována gumovými O-kroužky (obr. 20), je již od samého začátku zajištěna stabilita celé protézy. Zároveň nedochází k bezprostřednímu kontaktu mezi kovovou krytkou a kulovitou hlavičkou implantátu, což brání přetížení těla implantátu. Pacient je s funkčností nové protézy v dolní čelisti velice spokojen.

Závěr
Předložený případ ukazuje, že MDI Mini Dentální Implantáty představují příznivou možnost stabilizace protézy, a to i v případě omezených finančních možností. Minimálně invazivní postup a kratší délka ošetření vedou ke zlepšení pohodlí pacienta – během zákroku i po něm.