Search Dental Tribune

Osvětlení zubních ordinací

Ing. Antonín Fuksa, Bc. Filip Svoboda

Ing. Antonín Fuksa, Bc. Filip Svoboda

Ne. 2 září 2018

uložit

Opomíjené požadavky na osvětlení stomatologických provozů

Jakých chyb se nejčastěji dopouštějí projektanti?
Na co je vhodné dát pozor při budování nebo rekonstrukci stomatologického provozu?
Vyplatí se požadovat u osvětlení zrakově náročného provozu některé parametry nad rámec normy?

Článek pod tímto názvem poprvé vyšel v časopise StomaTeam č. 2/2014. O zájmu stomatologů o kvalitu osvětlení svědčí jak ohlasy českých čtenářů, tak převzetí tohoto článku do anglické, francouzské či ruské mutace časopisu Cosmetic Dentistry (Dental Tribune). Nyní Vám jej přinášíme v aktualizované podobě.

Osvětlení zubních ordinací se řídí technickou normou ČSN EN 12464-1 specifikující minimální osvětlení pracovních prostorů1, kterou činí závaznou nařízení vlády č. 361/2007 Sb.2 Stávající norma platí od roku 2012 a některé osvětlovací soustavy navržené podle předchozí normy z roku 2004 jsou již nevyhovující. Požadavky normy je třeba brát jako hygienické minimum. Požadavky norem jsou kompromisem mezi průměrnými fyziologickými potřebami a průměrnými ekonomickými možnostmi. Podle ergonomických výzkumů lidé na pracovišti nejvíce preferují celkovou osvětlenost (mimo operační pole a jeho bezprostřední okolí) alespoň okolo 1000 lx, zatímco norma předepisuje minimálně 500 lx. Norma udává udržovanou osvětlenost Ēm (hodnota průměrné osvětlenosti na daném povrchu, pod kterou nesmí osvětlenost poklesnout). Klesne-li skutečná osvětlenost E pod Ēm, je třeba provést údržbu soustavy: čištění svítidel, výměnu světelných zdrojů, vymalování apod.

Odpovídající osvětlenost operačního pole je pro zrakový výkon zcela nezbytná. Norma3 pro operační lampy na soupravě požaduje osvětlenost operačního pole minimálně 15 000 lx v elipse o rozměrech 50 × 25 mm (místo zrakového úkolu); ve vzdálenosti 60 mm od jejího horního okraje je však povoleno jen 1200 luxů, aby neoslňovala pacienta.
Neustálá readaptace oka mezi velmi jasnými a tmavými plochami vede ke zrakové, a nakonec i celkové únavě. Pomocí je zde výkonné svítidlo zavěšené nad křeslem, které zajišťuje – a často i několikanásobně přesahuje – požadovanou minimální udržovanou osvětlenost pacienta 1000 lx (odpovídá bezprostřednímu okolí zrakového úkolu – pás šířky alespoň 0,5 m kolem místa zrakového úkolu). Menší kontrast znamená pro lékaře lepší zrakovou pohodu. S výhodou se zde používají chladné tóny bílého světla, na které je periferní zrak citlivější a dosáhne se tak snížení vnímaného kontrastu. Norma požaduje světlo s vysokým všeobecným indexem podání barev Ra > 90. Pacienti, kteří jsou nuceni se dívat do svítidla, nejlépe tolerují matné svítící plochy.

Parametr Obr. 1 Obr. 2
Celkové osvětlení ordinace 20–2000 lx û 600–1500 lx ü
Rovnoměrnost celkově nevyhovující û velmi dobrá ü
Osvětlení pacienta 2000–5000 lx ü 1000–3000 lx ü
Osvětlení instrumentů 100–200 lx û 500–700 lx ü
Osvětlení přípravy materiálů 30–300 lx ü 500–750 lx ü
Osvětlení stolu sestry 50–300 lx û 500–750 lx ü
Osvětlení stolu lékaře 20–100 lx û 700–800 lx ü
Osvětlení pozadí 20–1000 lx û 600–1000 lx ü
Všeobecný index podání barev 80–89 û > 90 ü
Shoda s normou NE û ANO ü

 

Modelová ordinace má rozměry 5 × 6 m a výšku stropu 2,8 m. Svítidlo nad křeslem je zavěšeno ve výšce 2,2 m. Rozmístění doplňkových svítidel je kompromisem mezi funkčností a estetikou.
Kromě zrakového úkolu v dutině ústní najdeme v ordinaci celou řadu dalších míst: instrumentační stolek, ovládání a displeje diagnostických přístrojů, přípravu materiálů, stůl s počítačem, kartotéku a další. Ve všech těchto místech musí být rovněž splněno požadované osvětlení pro dané činnosti. Zároveň musí být splněna minimální celková osvětlenost ordinace 500 lx, což však není ideální hodnota, ale ergonomické minimum.
Jednou ze zásadních novinek v novelizované normě je pozadí úkolu, což je plocha navazující na bezprostřední okolí úkolu, široká alespoň 3 m v mezích prostoru. Ta má být dle normy osvětlena nejméně 1/3 skutečné osvětlenosti bezprostředního okolí úkolu. Zde také dochází k nejčastějším chybám při návrhu osvětlení podle staré normy. Pod výkonným závěsným svítidlem se slabou nepřímou složkou snadno naměříme osvětlenost pacienta až 5000 lx. Pozadí úkolu, které tvoří většinu místnosti, by v tomto případě mělo být osvětleno 1670 lx, což je poměrně nákladné dosáhnout. Tento poměr nebyl splněn ani v jedné z desítek měřených ordinací, kde bylo nad soupravou umístěno výkonné závěsné svítidlo. Norma nás zde nutí chápat ordinaci jako celek, kde záleží nejen na osvětlenosti pacienta, ale i na rovnoměrnosti a přijatelném kontrastu v celém prostoru. Příliš vysoký výkon závěsného svítidla tak naruší rovnoměrnost osvětlení – viz obrázky 1 a 2.

Nad rámec normy
Ačkoliv to norma1 nevyžaduje, je žádoucí, aby světelné prostředí na celém pracovišti bylo homogenní, což obnáší použití jednotného typu světelných zdrojů (zářivky či světelné diody), které jsou spektrálně co nejlépe v souladu s přirozeným denním světlem. Kombinace různých typů a tónů světla (halogenová žárovka, odlišné typy zářivek, různé LED pásky) je pro zrak nepřirozená, protože vyžaduje neustálou chromatickou readaptaci.

Měření prováděná v ordinacích ukazují, že osvětlení okolí úkolu i celkové osvětlení jsou často nedostatečná, se všemi důsledky zrakové únavy. Výjimkou není ani pouhých 150 lx na místě pro přípravu materiálů či na stole s počítačem. Časté je také nedodržování plánu údržby. Řada ordinací zřízených ve starší zástavbě nemá osvětlení instalované zcela podle projektu, zůstávají zachovaná stará svítidla navrhovaná ještě podle velmi staré normy, která požadovala v kancelářích jen 300 lx. Na osvětlení se opravdu vyplatí nešetřit. S věkem navíc roste potřeba světla.

Mezi další, neméně důležité, parametry osvětlení patří rovnoměrnost, index oslnění, podání barev, nevizuální účinky světla nebo jeho míhání.
Je třeba upozornit, že ani v jednom případě nestačí hlavní svítidlo na splnění všech podmínek osvětlenosti. Proto jsou nezbytná další svítidla, která zaručí správné osvětlení pozadí a dostatečnou rovnoměrnost. V případě obrázku 2 je dosažení požadovaných hodnot ekonomicky méně náročné.
Literatura:
1. ČSN EN 12464-1:2012 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: Vnitřní pracovní prostory.
2. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších zákonů.
3. ČSN EN ISO 9680:2015 Stomatologie – Stomatologická pracovní svítidla.

Elitní sportovci čelí skryté krizi v oblasti orálního zdraví

Nová studie ukazuje, že elitní sportovci čelí celé řadě specifických rizik v oblasti orálního zdraví, která souvisejí s jejich stravováním, fyzickou zátěží i náročným režimem tréninků a soutěží. (Obrázek: Lime25/peopleimages.com/Adobe Stock)

LONDÝN, Velká Británie: Elitní sportovci bývají vnímáni jako symbol vrcholné fyzické kondice. Stále více důkazů však naznačuje, že jejich orální zdraví bývá často daleko od ideálu, což vyvolává obavy nejen z hlediska sportovního výkonu, ale i dlouhodobého zdraví. Nedávno publikovaný narativní přehled, který shrnuje nejnovější poznatky, se zaměřil na to, proč právě elitní sportovci představují z pohledu prevence ve stomatologii specifickou skupinu a proč by orální zdraví mělo být v prostředí vrcholového sportu vnímáno mnohem systematičtěji.

Přehled ukázal, že u elitních sportovců se běžně vyskytují zubní kaz, parodontální onemocnění i erozivní opotřebení zubů. Přestože se výsledky jednotlivých studií lišily, prevalence zubního kazu a erozivního opotřebení se u této skupiny jeví jako vyšší než u nesportující populace stejného věku. Autoři upozorňují, že specifické riziko souvisí především s výživovými nároky tréninku, soutěží a regenerace, které často vyžadují častý a dlouhodobý příjem sacharidů. Na rozvoji onemocnění se zároveň podílejí i další faktory, například snížený tok slin, zatímco nabitý tréninkový a soutěžní kalendář ztěžuje pravidelné preventivní kontroly i včasnou léčbu.

Autoři zdůrazňují, že orální zdraví sportovců je třeba vnímat v širším, komplexním kontextu, do něhož patří nejen samotní sportovci, ale také trenéři, nutriční specialisté a sportovní organizace. Intervence zaměřené pouze na individuální chování proto podle nich nemusejí být dostatečné, pokud nejsou podpořeny systémově. Zajímavým zjištěním přehledu je také to, že sportovci často vykazují poměrně dobrou informovanost o orálním zdraví i správných hygienických návycích. To může naznačovat, že jsou v zájmu dosažení maximálního výkonu ochotni určitou míru rizika vědomě přijímat. Z tohoto pohledu autoři upozorňují, že samotná edukace pravděpodobně nebude ke snížení výskytu orálních onemocnění stačit a že podpora orálního zdraví u elitních sportovců by měla být chápána spíše jako strategie snižování rizik.

Vzhledem k tomu, že elitní sportovci bývají silně orientováni na cíl a dobře přijímají strukturované programy, doporučuje přehled zaměřit intervence na jejich individuální motivace, zohlednit sportovní režim a využít podporu širšího realizačního týmu. V této souvislosti autoři upozorňují na účinné a zároveň nízkonákladové postupy. Vedle standardních doporučení, jako je používání zubních past s vyšším obsahem fluoridů a podpora kvalitnějších hygienických návyků, doporučují pravidelný screening a preventivní vedení podle individuálního rizika. Vhodné je také plánovat preventivní kontroly v období nižší sportovní zátěže, aby byl v případě potřeby prostor i pro následné ošetření. Přehled dále uvádí možnosti úprav stravy a hydratace, například střídání vody se sportovními nápoji. Ukazuje se také, že přístupy zaměřené na změnu chování – zejména ty, které odpovídají motivacím samotných sportovců – mohou zlepšit znalosti, návyky i subjektivně vnímaný sportovní výkon.

Důležité je, že u sportovců nepředstavuje špatné orální zdraví pouze klinický problém, ale může mít přímý dopad i na jejich výkon. Již dřívější výzkumy prokázaly jasnou souvislost mezi orálními onemocněními a sníženou sportovní výkonností, a to včetně dopadu na trénink i výsledky v soutěžích. Autoři proto upozorňují, že vrcholový sport by měl být v oblasti podpory orálního zdraví jednou z priorit – nejen kvůli ochraně samotných sportovců, ale také s ohledem na jejich významnou roli vzorů, které mohou ovlivňovat širší veřejnost.

Studie s názvem „What do we know about elite athlete oral health?“ byla online publikována 27. února 2026 v časopise British Dental Journal.

Štítky:
To post a reply please login or register
advertisement