Orální biofilm – co byste o něm měli znát

Co je biofilm?

Biofilm je hustá kumulace bakterií, hub a protozoí, které adherují jak k sobě navzájem, tak i k pevným povrchům. V našich tělech se biofilm vytváří na zubech, tkáňových buňkách a vnějším povrchu implantátů. Přestože mohou mít v mnoha prostředích pozitivní roli, přítomnost určitých typů biofilmu může vést i k negativním důsledkům jako je například infekce.

Jakmile mikrobiální buňka přilne na povrch, začne vytvářet extracelulární polymerní matrix. Tato matrix pomáhá nejen ve vzájemné adhezi jednotlivých buněk, ale také je chrání před vnějšími útoky. Komunita mikrobů spolu s jejich extracelulárními produkty vytváří biofilm.

Mikrobiální buňky v biofilmu lidského těla jsou většinou rezistentní vůči antibiotické léčbě a přirozené imunitní odpovědi organismu, což jim umožňuje značně prosperovat. Z těchto důvodů lze biofilm považovat za ideální prostředí pro mikroorganismy.

Biofilm a infekce

Odhaduje se, že biofilmy jsou příčinou asi 60 až 80 % všech bakteriálních infekcí v lidském těle. Ačkoliv existují četné a v praxi úspěšné strategie, jak čelit podobným infekcím, diverzita neboli rozmanitost orálního mikrobiomu a jeho prostředí znamená, že je zapotřebí brát v úvahu specifické faktory pro udržení jeho rovnováhy.

Složení orálních biofilmů

Naše ústa jsou hostitelem mnoha různých biofilmů, a to jak dobrých, tak špatných. V roce 1998, Socransky a kol. provedli studii, v rámci které se pokusili definovat tuto bakteriální distribuci, a to prostřednictvím prozkoumání orálního biofilmu jedinců s nálezem parodontitidy, a bez tohoto nálezu. Shromáždili na 13 000 vzorků plaku, u kterých zjistili, že existuje 6 hlavních komplexů, které mohou být nalezeny společně. Tyto komplexy byly následně barevně rozděleny do červené, oranžové, zelené, fialové a modré skupiny.

Bylo zjištěno, že Socranskyho modré, zelené, žluté a fialové komplexy odpovídají zdravému parodontu, zatímco oranžové a červené komplexy obecně svědčí pro postižení parodontu. Samotný Porphyromonas gingivalis – jedna ze složek červeného komplexu, může způsobit resorpci kosti alveolárního výběžku. Vyskytuje-li se společně s Tannerella forsythia a Treponema denticola, pak má často za následek vznik onemocnění parodontu, které samo o sobě souvisí s celou řadou systémových chorob.

Zubní mikrobiální povlak neboli orání biofilm

Zubní mikrobiální povlak se nejčastěji vyskytuje na povrchu zubů. Nejvíce se nachází v místech s neadekvátní úrovní orální hygieny. Zubní mikrobiální povlak je hlavním etiologickým faktorem zubního kazu, parodontitidy a periimplantitidy.

Pokud není zubní mikrobiální povlak do 24 hodin od svého vzniku mechanicky nebo chemicky odstraněn, pak dochází k uvolnění virulentních, kyseliny produkujících a vůči kyselinám rezistentních, bakterií, což vyvolá zánětlivou odpověď gingivy a parodontu za vzniku gingivitidy coby iniciální fáze parodontitidy. Samotné bakterie mohou časem iniciovat resorpci kosti alveolárního výběžku, destrukci měkkých tkání, selhání implantátů a další potenciální systémové problémy.

Vzhledem k tomu, že se antagonistické chování zubního mikrobiálního povlaku uskutečňuje v prostředí se značně rozmanitou mikrobiotou, a s ohledem na to, že jeho kariogenní vlastnosti nejsou charakteristické pro určitý mikrobiální druh, zůstává jeho bakteriální složení v současnosti stále poněkud nejasné. Přesto se naše poznání a pochopení dalších složek zubního mikrobiálního povlaku stále zdokonaluje – vždyť jeho oficiální uznání za biofilm nastalo teprve ve 21. století.

Odstraňování zubního mikrobiálního povlaku není ovšem tak jednoduché. Například skutečnost, že jeho buňky mají schopnost produkovat více typů adhezinu (povrchové struktury, která usnadňuje přilnutí) prakticky znamená, že existuje celá řad cest, jak navázat vazbu s povrchem zubů, a to i za předpokladu, že by došlo k zablokování hlavní cesty.

Mikrobiomy

Mikrobiom je jednoduše komunita mikroorganismů, která se vyskytuje ve specifickém prostředí, obzvláště v lidském těle.

Orální mikrobiom

Orální mikrobiom je spolu se střevním mikrobiomem jednou z nejvíce rozmanitých mikrobiot lidského těla. The Human Oral Microbiome Database udává, že existuje asi 700 prokaryotických taxonů, jejichž výskyt byl identifikován v dutině ústní.

Ústní dutina se od ostatních lidských mikrobiálních prostředí liší tím, že obsahuje několik typů povrchů vhodných k mikrobiální kolonizaci, jako jsou např. zuby, sliznice, jazyk, připojená gingiva, popř. implantáty a jiná protetika v případě ztráty zubů. Navíc jsou zuby jediným neklouzavým (neolupujícím se) přírodním povrchem v lidském těle – podobný charakter mají i zubní výplně, implantáty a různé typy protetických náhrad. To umožňuje biofilmu relativně snadnou akumulaci a retenci.

„Existuje přirozený symbiotický vztah mezi hostitelem a orálním mikrobiomem!“ uvádí Dr. Phil Marsh, profesor Orální mikrobiologie na University of Leeds ve Velké Británii. „Hostitel poskytuje teplé a příznivé prostředí pro růst mikroorganismů a orální mikrobiom působí jako bariéra, která chrání před kolonizací exogenními mikroorganismy, reguluje imunitní odpověď hostitele, čímž předchází nežádoucímu zánětu a přispívá k regulaci kardiovaskulárního
systému a dalších fyziologických aktivit.“

 

Zaujala vás ukázka článku?

Celý článek můžete prostudovat v příslušném vydání časopisu Prevention CZ/SK 1/2020
stáhněte jej ve formátu PDF

Štítky: