První dolní molár mladého pacienta musel být extrahován kvůli rozsáhlému poškození kazem s endodontickými komplikacemi – pro nahrazení zubu a zabránění stěsnání zdravých sousedních zubů byl zvolen implantát. Šest týdnů po extrakci vykazoval alveol dostatek kosti. Implantace měla být zkombinována s augmentací okolních tkání.
Bezprostředně po zavedení musí implantáty vykazovat adekvátní primární stabilitu, aby byla zajištěna bezpečná oseointegrace. Dosažení primární stability odpovídá adekvátní mechanický točivý moment, respektive odpor točivého momentu, který je možno měřit při zavádění implantátu. Pokud po zavedení vykazuje implantát přílišný „mikropohyb“, mohou do mezery kolem implantátu vrůst pojivové tkáně a k plné oseointegraci nedojde. Odpor při dotahování implantátu nicméně závisí, mimo jiné, na těle implantátu a tvaru závitu. Standardní doporučení nejméně 20 až 40 Ncm proto nelze použít u každého implantačního systému.
Také není možné měření točivého momentu opakovat, aniž by to ohrozilo úspěšnost oseointegrace. Z tohoto důvodu by se k měření stability implantátu měla používat neinvazivní zařízení jako je rezonanční frekvenční analýza (RFA), kde dochází k rozvibrování implantátu pomocí elektromagnetických vln. Tyto vibrace jsou měřeny a převedeny do výsledného kvocientu stability implantátu (ISQ), který má přímou souvislost s mikropohybem implantátu, a tedy jeho protetickou odolností. S primární stabilitou implantátu samozřejmě souvisí hustota kosti, do které je implantát zaveden. Čím menší je objem a hustota kosti, tím obtížnější je vyhodnocení dostatečné primární stability implantátu a přesné měření ISQ je zde tedy obzvláště důležité a nápomocné.
Kazuistika
28letému pacientovi, dle anamnézy silnému kuřákovi, bylo nutno extrahovat zub 36 kvůli recidivující apikální periodontitidě. I vzhledem k tomu, že sousední zuby byly intaktní, byl jako náhrada zvolen implantát (obr. 1). Šest týdnů po extrakci byla po preparaci mukoperiosteálního laloku v oblasti původního meziálního alveolu zjištěna neúplná osifikace (obr. 2). Po důkladném odstranění granulační tkáně byl implantát (BlueSky, Bredent) zaveden podle plánu (obr. 3).
Počáteční klinická situace po zhojení extrakční rány v místě zubu 36: Alveolární kost byla široká a v místě byl dostatek keratinizované gingivy.
Po šesti týdnech nebyl alveol v oblasti meziálního kořene plně osifikovaný.
Po preparaci implantologickým motorem Implantmed byl stejným motorem našroubován implantát (průměr 4 mm, délka 12 mm) za točivého momentu 43 Ncm.
Našroubovaný měřicí pin SmartPeg použitý ke změření kvocientů stability implantátu pomocí integrovaného modulu W&H Osstell ISQ.
Kostní defekt v okolí implantátu bylo nutno kompenzovat pomocí autogenních kostních úlomků k rekonstrukci obrysu tkání v okolí implantátu.
Točivý moment při dotažení implantátu momentovým klíčem byl 43 Ncm. Navíc byla po našroubování měřicího pinu (SmartPeg) speciálně uzpůsobeného implantátu změřena hodnota ISQ pomocí sondy k modulu W&H Osstell ISQ (obr. 4). Tento modul je volitelným doplňkem přístroje W&H Implantmed a lze jej připojit k implantologickému motoru. Hodnota ISQ bezprostředně po zavedení byla 64 orovestibulárně a 68 meziodistálně (maximální hodnota = 100). Tyto hodnoty by mohly indikovat otevřené hojení nebo i okamžité umístění náhrady. Vzhledem k nedostatečnému objemu krestální kosti v místě implantátu byla oblast augmentována kostními úlomky shromážděnými při preparaci lůžka pro implantát (obr. 5) a překryta suturou měkké tkáně.
Zaujala vás ukázka článku?
Celý článek můžete prostudovat v příslušném vydání časopisu Implants CZ/SK 1/2021 stáhněte jej ve formátu PDF
To post a reply please login or register