DT News - Czech Republic and Slovakia - Elevace čelistní dutiny pomocí krátkého implantátu

Search Dental Tribune

Elevace čelistní dutiny pomocí krátkého implantátu

Preoperační vyšetření pacienta (Fotografie: autoři článku)
prof. Dr. Mauro Marincola a kol.

prof. Dr. Mauro Marincola a kol.

Čt. 1 března 2018

uložit

Dorzální úsek bezzubé maxily se sníženou výškou alveolárního výběžku obvykle představuje v rámci ošetření implantátem náročnou situaci. Výsledkem úbytku kosti je redukce jak ve výšce, tak v šířce alveolárního výběžku, která je navíc umocněná pneumatizací čelistní dutiny. Byly navrženy dvě hlavní možnosti zvednutí Schneiderovy membrány k vytvoření místa pro zavedení implantátů: laterální přístup, který zvyšuje cenu ošetření, pooperační citlivost a také prodlužuje chirurgický zákrok; a elevace báze čelistní dutiny pomocí osteotomu s krestálním přístupem (OSFE), která byla poprvé uvedena v roce 1986 (Tatum). V roce 1994 Summers uvedl techniku vnitřního sinus liftu (ISL) pomocí použití osteotomů, u které se přidává kost do apikální oblasti implantátu, aby vylepšila jeho primární stabilitu. Tato technika se ukazuje být méně invazivní, méně časově náročná a pooperační období je pro pacienta méně diskomfortní. ISL je indikována, když reziduální výška alveolární kosti (RBH) je mezi 5 až 7 mm. Někteří autoři provádí ISL také v extrémních podmínkách, kde výška kosti je 4 mm a méně.

Vede se diskuze, jestli je potřebné použít do elevované oblasti kostní augmentát, aby se udržel prostor pro formování nové kosti v budoucnu. V souladu se Summersovou původní zprávou jsou často používány autogenní, alogenní nebo xenogenní augmentační materiály. Nedávno Nedir a kol. prokázali, že nejsou žádné rozdíly (P > 0,05) mezi ISL prováděnou s použitím a bez použití augmentačních materiálů aplikovaných do apikální části lože pro implantát. Nicméně hlavní klinická výzva vyvstane, když kostní štěp použijeme a kost kolem rozhraní implantát – abutment musí zůstat zachována.

V roce 2015 publikoval Rammelsberg a kol. retrospektivní studii na 66 pacientech se 101 implantáty, ve které provedl ISL bez použití kostního štěpu. Pomocí rentgenových snímků sledovali změny v kosti v průběhu času. Také zjistili, že průměrný meziální a distální přírůstek kosti (iniciální konečný přírůstek kosti) byl 0,5 mm a 0,4 mm, a tak deklarují, že ISL bude mít kostní přírůstek i bez použití augmentátu.

Podobně porovnali Nedir a kol. zavedení implantátů v kombinaci s ISL a použitím nebo bez použití kostního štěpu a v roce 2013 prokázali, že i když pozorujeme více kosti za použití augmentačního materiálu (5 mm) v porovnání s lokacemi bez štěpu (3 mm, P < 0,05), nemusí být štěp vyžadován pro podporu přírůstku.

I když není jednotný názor v tom, jestli u metody ISL použít kostní štěp nebo nikoliv, námi uvedená možnost se velmi doporučuje díky benefitům týkajícím se udržení úrovně kosti. Cílem tohoto sdělení je popsat radiologické parametry minimálně invazivního vnitřního sinus liftu v kombinaci s tzv. „plateau form” implantáty, a také vysvětlit chirurgickou techniku prediktabilní procedury, kterou jsme vyvinuli v průběhu naší dvacetileté praxe „hands on“ kurzů se studenty a účastníky.

 

 

Kazuistika

58letá pacientka nás kontaktovala s přáním funkčně a esteticky rekonstruovat chrup. Neuváděla žádné zdravotní obtíže. Před začátkem studie podepsala informovaný souhlas. Měla status ASA I a potřebovala implantát v postranní části maxily s minimálně 4 mm RBH, měřeno pomocí digitálního periapikálního snímku kalibrovaným měřením (Intraclass Correlation Coeficient: 0,83). Pro prevenci infekce byl dva dny před výkonem pacientce předepsán Amoxicilin 500 mg každých 8 hodin. Chirurgický zákrok byl realizován jiným specialistou s více než 25letou praxí na tomto poli.

Chirurgická technika

Zákrok byl proveden v infiltrační anestezii. Pro nasbírání kosti použité později pro smíchaní s augmentačním materiálem (50–500 μm Synthograft, Bicon Dental Implants, Boston, USA) (obr. 2) byla použita anestezie bez epinefrinu (PRICANEST 4 %, Ropsohn Therapeutics, Bogotá, Colombia). Pro dokončení chirurgického zákroku byl aplikován 2 % Xylocain (Dentsply Pharmaceutical, York, USA).

Řez byl veden intrasulkulárně pomocí čepelky č. 15 uchycené v Bard-Parker skalpelu. V dané oblasti byl odklopen mukoperiostální lalok a poté byl dodržen výše zmíněný protokol pro ISL: Preparace pilotním vrtákem (průměr 2 mm) pro dosažení kortikální perforace. Délka preparace (1–2 mm) byla stanovena na základě reziduální výšky alveolární kosti před měřením (obr. 1b). Používá se vysokorychlostní vrtačka (1100 rpm) s externím vodním chlazením a aktivními řezacími hranami v apikální části. Osteotomie pomocí pilotu by měla být o 1–2 mm kratší než RBH změřená na periapikálním RTG snímku. Následující kroky byly provedeny pomocí rotačních fréz (50 rpm) bez chlazení vodou. Tyto frézy sestávají ze dvou vertikálních řezacích hran, které končí 2 mm před apikální částí. Apex je zúžený a bez řezací hrany, aby nezpůsobil perforaci Schneiderovy membrány. Pro počáteční rozšiřování krestální kortikální kosti byla použita 2,5 mm ruční fréza. Tlakem prstu bylo docíleno prohloubení skrze kortikální kost čelistní dutiny. Tlak umožní neaktivní hraně frézy protlačit se skrze spongiózu, ale zastavit se o tvrdé tkáně dna čelistní dutiny (obr. 2d). S touto 2,5 mm frézou byl zhotoven RTG snímek, abychom stanovili finální délku pod dnem čelistní dutiny (obr. 2f). Byla změřena reziduální výška alveolárního hřebene (RBH) pro ozřejmění definitivní délky preparace a zavedeny frézy pro zvětšení průměru otvoru o 0,5 mm, dokud se nedosáhlo 4,5 mm průměru implantátu.

 

Zaujala Vás ukázka článku? Celý článek můžete prostudovat v příslušném vydání časopisu Implants 1/2018

Stáhněte si jej ve formátu PDF

 

Implants 1/2018

Štítky:
To post a reply please login or register
advertisement
advertisement