DT News - Czech Republic and Slovakia - Zánět tkání parodontu – zjednodušeně

Search Dental Tribune

Zánět tkání parodontu – zjednodušeně

Lokálně-systémové spojení: Lokální zánětlivý proces vytváří ulcerace v epiteliální výstelce parodontální kapsy, čímž vytváří riziko vzniku infekce vzdálených oblastí nebo bakteriémii. Systémové šíření lokálně produkovaných cytokinů ovlivňuje další orgánové systémy. Bakteriální rozptyl uvolňuje biologicky aktivní molekuly, které spouští reakci hostitele ve vzdálených oblastech, a zvyšuje hladinu cytokinů v séru. Tyto cytokiny následně ovlivňují cévy a orgány. CRP syntetizované v játrech jako reakce na cirkulující cytokiny dále poškozuje orgánové systémy. (Fotografie: Dr. Fay Goldstep)
Dr. Fay Goldstep

Dr. Fay Goldstep

Ne. 22 března 2020

uložit

Zánět je zkoumán již od starobylých časů. Bylo pozorováno, že po podráždění, poranění nebo infekci reagují tkáně po celém těle zarudnutím (rubor), zduřením (tumor), zvýšením teploty (calor) a bolestivostí (dolour). V dnešní době víme, že zánět je proces řízený buňkami, které odpovídají na signály z těla a bojují s tím, co tělo považuje za intruzi. To vede k akumulaci tekutin a leukocytů v extravaskulární tkáni.

Zánětlivá reakce je prospěšný proces. Ve zdravém parodontu pronikají bakterie během žvýkání, čištění zubů apod. ze sulkulární tekutiny do krevního oběhu a vyvolají obrannou reakci. Zánětlivá reakce se objevuje rutinně, působí proti mikrobiálním výzvám a ničí je, aniž bychom si to uvědomovali. Zánět zaregistrujeme pouze tehdy, je-li reakce prodloužena a řešení mikrobiální výzvy je neúspěšné. Chronický zánět je destruktivní proces, který nastává, pokud není odpověď schopna dokončit svůj normální cyklus odstranění bakterií a obnovení zdravého stavu. Proces pokračuje po delší časové období, kdy se tělo snaží eliminovat bakterie. Poškození tkání se objevuje kvůli aktivitě buněk podílejících se na zánětu a jejich produktů.

Výzkum zánětlivých onemocnění parodontu je rozsáhlý. V následujících bodech je uveden přehled našich současných znalostí:

  1. Zánět parodontu je iniciován bakteriálním podnětem
  2. Kaskáda událostí se objevuje jako reakce na podnět (nejprve vrozené neboli nespecifické a následně i adoptivní neboli specifické odpovědi)
  3. Vrozená reakce musí být aktivně vyřešena. To vyžaduje látky zvané lipoxiny, resolviny a protektiny. Řešení je aktivní proces ke znovunastolení zdravé rovnováhy.
  4. Omega-3 mastné kyseliny jsou prekurzory resolvinů. Strava může tedy ovlivnit řešení zánětu.
  5. Zánět je ovlivněn mnoha rizikovými faktory včetně genetiky
  6. Nadměrná manifestace zánětu je klíčovým aspektem stárnutí, které může ovlivnit a vysvětlit nemoci ve stáří. Zánětlivé mechanismy jsou zásadní pro vznik a progresi onemocnění spojených se stárnutím. Léčba onemocnění parodontu by neměla pouze reagovat na bakteriální podněty, ale měla by rovněž brát v úvahu i zánětlivé složky onemocnění.
  7. Tento článek pojednává o výše zmíněných faktorech a jeho cílem je zjednodušit a ozřejmit jinak značně komplexní téma

Bakteriální výzva

Již více než 100 let jsou bakterie považovány za hlavní příčinu onemocnění parodontu. Nedávné studie však ukázaly, že v patogenezi onemocnění parodontu se významně uplatňuje nejen počet bakterií, ale také jejich specifické typy. Již od 80. let je ustanoveno, že oblasti s postiženým parodontem obsahují zejména gramnegativní organismy, zatímco zdravé oblasti mají populaci složenou zejména z grampozitivních bakterií. V 90. letech bylo zjištěno, že konkrétní zánětlivá reakce napadeného jedince (hostitele) stejně jako i přítomnost určitých specifických bakterií souvisí s aktivní progresí parodontálního postižení. Čtyři hlavní druhy zodpovědné za vznik a rozvoj onemocněním jsou Porphyromonas gingivalis, Aggregatibacter actinomycetemcomitans, Tannerella forsythensis (přejmenována z Tannerella forsythia) a Treponema denticola. Tyto patogeny se vyskytují v ekologických komplexech (biofilmech). Ekologický posun v biofilmu, jako je např. změna dostupné výživy, může vést právě k objevení těchto specifických parodontálních patogenů.

Parodontální zánět je iniciován produkty bakterií biofilmu jako jsou lipopolysacharidové molekuly – komponenty buněčné stěny gramnegativních bakterií, které se nenacházejí u grampozitivních bakterií), a to spouští kaskádu reakcí. U zdravého parodontu jsou tyto produkty odstraněny a zánět eliminován. U oslabeného parodontu, parodontopatogenní mikroorganismy jako je P. gingivalis potlačí vrozenou neboli nespecifickou imunitní reakci hostitele paralýzou klíčového kroku hostitelova obranného systému. To umožní jak P. gingivalis, tak i komenzálním bakteriím (benigním i prospěšným) nacházejících se v parodontálních kapsách, prosperovat a růst bez jakéhokoliv rozpoznání nebo odporu hostitele.

P. gingivalis může být přítomna i v nízkých koncentracích, přesto má obrovský vliv na množství a složení okolního bakteriálního prostředí, což následně vede ke vzniku parodontitidy. Z tohoto důvodu je P. gingivalis označována jako „klíčový patogen”, tedy druh, který podporuje a remodeluje mikrobiální komunitu a podněcuje patogenezi. Řada studií bakteriálních modelů se zaměřila na P. gingivalis, tento model je však aplikovatelný i na ostatní parodontopatogenní druhy.

Scénář se odehrává následovně: v hlubokých, nedostupných subgingiválních oblastech oslabeného parodontu brzdí P. gingivalis obranný systém těla blokací protektivních receptorů hostitele. To vytváří dysbiózu mezi hostitelem a plakem, narušuje status quo a naklání rovnováhu směrem k zánětlivé odpovědi. I velmi malé množství P. gingivalis vede k zvýšeným počtům normálně benigních bakterií. To podporuje větší zánětlivou reakci a rozpad tkáně. Rozpadové produkty jako jsou fragmenty kolagenu, zaplavují sulkulární tekutinu a představují významný zdroj nutrice pro P. gingivalis a další parodontopatogenní mikroorganismy, které potřebují esenciální aminokyseliny jako zdroj potravy (kariogenní mikroorganismy naproti tomu prospívají na cukrech). Výše uvedeným způsobem ovlivňují klíčové patogeny své prostředí (parodont) a své normálně poddajné sousedy k vytvoření velmi přívětivého prostředí s vydatným přísunem potravy pro svůj vlastní užitek. Na rozvoji onemocnění se významně podílí jak hostitel, tak i bakterie a postižené úseky parodontu pak mají unikátní mikrobiální složení, které není pozorovatelné u jedinců se zdravým parodontem.

Změny ve složení střevní mikrobioty se rovněž uplatňují v patogenezi dalších zánětlivých onemocnění jako je zánětlivé onemocnění střev, stejně jako u karcinomu tlustého střeva, obezity, diabetu a koronárního srdečního onemocnění. Budoucí léčba a prevence těchto onemocnění může zahrnovat identifikaci a cílení na klíčové patogeny.

 

Zaujala vás ukázka článku?

Celý článek můžete prostudovat v příslušném vydání časopisu Prevention CZ/SK 1/2020
stáhněte jej ve formátu PDF

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

advertisement
advertisement