Stomatologie versus kompenzační vyhláška II

V úterý 27. 4. 2021 byla ve Sbírce zákonů zveřejněna vyhláška č. 172/2021 Sb., kterou se mění vyhláška č. 305/2020 Sb., o stanovení způsobu zahrnutí kompenzace do výše úhrad za hrazené služby poskytnuté v roce 2020. Tato vyhláška kompenzuje dopady koronavirové pandemie na zdravotnická zařízení, určuje mimořádné odměny zdravotníkům za práci při druhé vlně pandemie COVID-19 a dodatečně vybraným segmentům dává odměny za první vlnu.

Oslovili jsme advokáta, Mgr. Josefa Krska (https://advokatplzen.online/), aby nám pomohl objasnit, čím je nárok na kompenzaci podmíněný a zda – dle jeho právního pohledu – mají na kompenzaci nárok i zaměstnanci zubních lékařů, tedy stomatologické asistentky a dentální hygienistky.

Novelou vyhlášky č. 305/2020 Sb. (tzv. „kompenzační vyhláška“), účinnou ode dne 28. 4. 2021, došlo nejen ke kompenzacím výše úhrad za poskytnutou zdravotní péči, ale prostřednictvím nově vloženého § 20a též k mimořádnému navýšení úhrady o částku až 75.000 Kč (u poskytovatelů ZZS až 120.000 Kč).

Uvedená úhrada je vyplácena ze systému veřejného zdravotního pojištění a je tedy určena pro poskytovatele zdravotních služeb, kteří je vykazovali příslušné zdravotní pojišťovně. Výše vyplacené částky se odvíjí od rozsahu péče poskytované v rozhodném období října až prosince roku 2020, a je porovnávána se shodným obdobím roku 2018. Konkrétní částka je vypočtena dle vzorce uvedeného ve vyhlášce a pro přiznání plné výše je nutné splnit podmínku, vykázat v roce 2020 alespoň 75 % výkonů v porovnání s rokem 2018. Rovněž je stanoven rozsah týdenního úvazku pracovníků dle jednotlivých oborů. Při nesplnění uvedených dvou parametrů dochází ke krácení úhrady dle uvedeného vzorce.

Tato jednorázová úhrada slouží ke kompenzaci zvýšených osobních nákladů a poskytovateli zdravotnických služeb přísluší za každého zdravotnického pracovníka poskytujícího hrazené služby. V rámci výpočtu však vyhláška zahrnuje toliko pracovníky uvedené ve smlouvě se zdravotní pojišťovnou. Zde ovšem vzniká problém s úhradami pro ordinace zubních lékařů, kteří mají z historických důvodů jiné smlouvy se zdravotními pojišťovnami než ostatní zdravotnické obory. Ve smlouvách zubních lékařů, resp. přílohách, totiž často nejsou tito pracovníci uvedeni. Vyvstává proto otázka, zda i oni mají nárok na přiznání uvedené kompenzace. Nejméně komplikovaná bude odpověď v případě lékaře – OSVČ, který ve smlouvě sám vystupuje a jeho nárok lze poměrně snadno dovodit. V případě zaměstnaných osob (lékaři či jiný zdravotnický personál) však už situace jednoznačná není. Striktním výkladem uvedeného ustanovení by takové osoby patrně nesplňovaly podmínky pro přiznání kompenzační úhrady. Na druhou stranu je třeba vzít v potaz, že např. v případě lékárenských služeb počítá předpis s pracovníky vedenými v Národním registru zdravotnických pracovníků, kde jsou mimochodem vedeni rovněž pracovníci zubních praxí. V této souvislosti odkazuji na ust. § 76 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách, tedy že údaje z uvedeného registru jsou přístupné rovněž pro zdravotní pojišťovny.

„Nepředpokládám zlý úmysl k vyjmutí jedné konkrétní skupiny, naopak mám za to, že byl záměr MZ ČR poskytnout kompenzaci celé šíři zdravotnických oborů. V daném případě tedy pravděpodobně došlo k jistému opomenutí, které může vést k diskriminaci zubních lékařů, zejména praxí, které zaměstnávají pracovníky, kteří nejsou uvedeni ve smlouvách s pojišťovnami. Bohužel tím opět dochází k nepřehledné situaci, jejímž řešením by byla novelizace předpisu tak, aby odpovídal předpokládanému záměru ministerstva na poskytnutí kompenzace všem zdravotnickým oborům,“ komentuje situaci advokát Mgr. Josef Krsek.

Logickým výkladem normy či za použití analogie se záměrem ministerstva lze dovodit, že uvedené právo by mělo svědčit pro přiznání kompenzace též zdravotnickým pracovníkům ve stomatologii. Nelze však předpokládat automatické přiznání ze strany zdravotních pojišťoven, a to právě z důvodu formulace předmětného ustanovení. „Přesto mám za to, že v případě přezkumu nepřiznaného nároku lze dosáhnout vydání rozhodnutí, které by reflektovalo zamýšlený záměr. To však předpokládá aktivní přístup dotčených osob, který by směřoval k možnému vydání příslušných rozhodnutí, včetně ochrany práv soudní cestou,“ uzavřel výklad Krsek.

O vyjádření k vzniklé situaci jsme požádali prezidenta České stomatologické komory, doc. MUDr. Romana Šmuclera, CSc., který při všech příležitostech zmiňuje, že je stomatologie jedním z oborů nejvíce zasažených „koronavirovou krizí“.

Do nové kompenzační vyhlášky byly dodatečně zahrnuty některé vybrané segmenty (dialýzy, lázně atd.). Proč do ní tedy nebyli zahrnuti poskytovatelé stomatologické péče?
„Neboť technicky vzato stomatologie neměla pokles, „jen“ nebyl růst tak veliký, jak ho domluvil s pojišťovnami ZUBOHRAD. Proto stát nekompenzuje – to jen u těch, kde byl finanční propad. Typicky lázně, jak uvádíte, měly zcela zavřeno. Nebo dialýza – mnoho dialyzovaných umřelo. Hodně za to může i systém vyjádření hodnoty výkonu v korunách místo bodů. Relativní poklesy se nekorigují, nekorigovalo by se ani, kdyby lékaři (a někteří to tak měli) vydělali více. ČSK si ale myslí, že by se kompenzovat měla i stomatologie, ale MZ ČR to odmítlo. Snažíme se to s pojišťovnami řešit přes rozpočet na rok 2022, což je v našich možnostech.“

Prezident ČSK byl od začátku pandemie přítomen mnoha jednáním s MZ ČR, tak proč došlo k tomu, že stomatologické asistentky a dentální hygienistky z vyhlášky „vypadly“?. Jak MZ ČR reagovalo na písemné námitky, které ČSK údajně během přípravy vyhlášky vznesla?
„Dentální hygienistky tam nikdy nebyly, neboť neposkytují výkony ze zdravotního pojištění, pokud nepracují jako asistentky zubních lékařů. Sestry obecně neuvádí ve stomatologii zařízení v Příloze číslo 2, ve zbytku medicíny vesměs ano (ale ambulantní lékaři s tím obecně mají problém – neaktualizují přílohu). ČSK poslala námitky s přesným řešením, jak věc řešit, ale MZ ČR připomínky zamítlo, leč snažíme se věc řešit i tak dál s pojišťovnami, neboť ty mají problém jako my. Pojišťovny a ČSK chtějí spokojené zdravotníky a pacienty,“ reagoval na dotazy Roman Šmucler.

Jaké kroky nyní ČSK podniká ve věci nápravy této situace?
„Krom mediálních výstupů jednáme s pojišťovnami a budu jednat i osobně s panem ministrem prof. Arenbergerem,“ řekl Šmucler.

A jaký je na celou věc pohled jednoho z praktikujících zubních lékařů? MUDr. Jiří Hrabák reagoval takto: „Zaráží mě celá tato kauza. Ordinaci jsem nezavřel, pečlivě jsme dodržovali preventivní opatření, na nic jsem nečekal a zařídil se sám. Provoz ordinace jsem trochu omezil, ochranné prostředky mi zvedly náklady, propad je, ale ufinancoval jsem to ze svých zdrojů. Peníze by měly jít do oborů, které to opravdu potřebují. Proč bychom měli dostat peníze, o kterých víme, že budou na dluh? Osobně si je nevezmu, případně je vrátím či věnuji na dobročinné účely. Nechci, abychom byli zavázáni státu, pokud teď budeme za každou cenu tlačit na to, abychom kompenzaci dostali. Chci ekonomickou i osobní svobodu a aktuální dění mi přijde pokrytecké. Myslím si, že to stomatologie přežila relativně dobře.“