Search Dental Tribune

Vývoj pedostomatologie

E-Newsletter

The latest news in dentistry free of charge.

  • This field is for validation purposes and should be left unchanged.
Historie pedostomatologie, Dr. Steven Schwartz, USA
Dr. Steven Schwartz, USA

By Dr. Steven Schwartz, USA

St. 30 března 2022

save

Pedostomatologie tak, jak je praktikována dnes, se vyvíjela po dobu téměř 100 let. Na počátku 20. století spočívalo ošetření dětského kazu v extrakci zubu, případně v ponechání neošetřených kariézních zubů v ústech pacienta, protože mnoho zubních lékařů vycházelo z toho, že tyto zuby stejně časem vypadnou. O něco později, ve 20. letech 20. století, se spojily skupiny místních studijních klubů zajímajících se o ošetření dětí (a v některých případech omezujících svou praxi na pedodoncii – předchůdce pedostomatologie) a založily Americkou společnost pro dětskou stomatologii (American Society of Dentistry for Children – ASDC). Tito zubní lékaři se věnovali výzkumu definitivních metod ošetření a prevence zubního kazu u dětí a dále pak managementu chování dítěte v prostředí zubní ordinace. Přesto však neexistovaly žádné oficiální vzdělávací kvalifikace, standardy péče či certifikační rada (komise).

Certifikace pedostomatologie

Za účelem splnění těchto potřeb stanovila ASDC certifikační požadavky, které vedly v roce 1940 k založení Americké rady pro pedodoncii. Na konci 30. a počátku 40. let zavedly stomatologické fakulty oddělení pedodoncie (dětské stomatologie), po nichž následovalo zavedení postgraduálních vzdělávacích programů. V roce 1942 Rada (komise) pro stomatologické vzdělávání Americké dentální asociace formálně uznala pedodoncii za samostatnou specializaci.

V roce 1947 se sešla skupina členů ASDC, aby založila Americkou akademii pro pedodoncii (American Academy of Pedodontics – AAP), jejímiž cíli bylo prozkoumat a kriticky zhodnotit postupy používané v dětské stomatologii. Zatímco členství v ASDC bylo otevřené všem zubním lékařům bez ohledu na to, zda prošli specializačním vzdělávacím programem, členství v AAP bylo určené pouze těm zubním lékařům, kteří omezili svou praxi na péči o děti nebo těm, kteří prošli formálním specializačním vzdělávacím programem v oboru pedodoncie. Teprve až v roce 1984 změnila AAP svůj původní název na Americkou akademii pro pedostomatologii (American Academy of Pediatric Dentistry – AAPD). Nakonec se v roce 2002 ASCD spojila s AAPD a vytvořila tak jednu organizaci.

Po zřízení certifikačních rad (komisí), formálním začlenění pedodoncie do učebních osnov stomatologických fakult a zavedení specializačních programů v oboru pedostomatologie, byly učiněny rychlé kroky v přijímání lepších způsobů řízení chování dětí. Významný pokrok zaznamenala také prevence zubního kazu a klinické ošetření dětí.

Pokrok ve stomatologických procedurách

Během 30. a 40. let 20. století se stal všeobecně přijímanou praxí koncept rekonstrukce mléčných zubů namísto toho, aby byly jednoduše extrahovány. Výplně dočasných zubů malého až středně velkého rozsahu se zhotovovaly z amalgámu. Ošetření rozsáhlejších lézí (s obnažením dřeně) se řešilo postupným zavedením pulpotomie s formokrezolem, oxidem zinečnatým a eugenolem společně s následným zhotovením celoplášťových zlatých korunek.

Prevence zubního kazu dále pokročila zavedením komunitních programů fluoridace pitné vody v roce 1945 a přidáváním fluoridu sodného do zubní pasty.

Dr. William Humphrey popsal v roce 1950 první použití korunek z nerezové oceli. Během 60. let byly obecněji přijaty k použití při rekonstrukci silně kariézních laterálních a frontálních zubů. Ačkoli se použití oxidu dusného k tlumení bolesti datuje již od roku 1844, kdy bylo poprvé představeno Horacem Wellsem, jeho použití coby analgetického/anxiolytického prostředku nebylo běžné až do 50. let 20. století. Lidokain s vazokonstrikční přísadou byl jako lokální anestetikum zaveden již v 50. letech 20. století, ale jeho rutinní použití se rozšířilo až se zavedením jednorázových plastových stříkaček v roce 1989.

Zdokonalení stomatologického vybavení

Preparace zubů se významně posunula od používání násadců poháněných řemenem v 30. letech až po zavedení vzduchem poháněných násadců vyvinutých Dr. Johnem Bordenem v roce 1957. V 90. letech vzrostla obliba elektrických, mikromotorem poháněných, násadců nabízejících vysoký točivý moment a nízké vibrace. K významnému pokroku v chirurgii měkkých tkání a preparaci zubů došlo v roce 1960, a to s představením laserů k managementu měkkých tkání a následně pak v roce 1997 s představením Er:YAG laseru pro použití na dentinu. S vývojem prvního plně sklopného elektrického stomatologického křesla (DentalEz) v roce 1958 byla zahájena éra čtyřruké stomatologie prováděná vsedě, která významným způsobem zvýšila produktivitu práce a zkrátila dobu ošetření.

Zaujala vás ukázka článku?

Celý článek můžete prostudovat v příslušném vydání časopisu Prevention CZ/SK 1/2022

Redakční poznámka: Článek byl publikován v mezinárodním vydání časopisu prevention—international magazine for oral health, Vol. 4, Issue 1/2020.

Dr. Steven Schwartz

Po absolvování New York University College of Dentistry v USA absolvoval Dr. Steven Schwartz postgraduální rezidenturu v oboru pedostomatologie v tehdejší nemocnici Jewish Hospital and Medical Center of Brooklyn v USA. Působil jako klinický docent na katedře pedostomatologie tehdejší University of Medicine and Dentistry of New Jersey v USA. Před odchodem do důchodu působil jako ředitel rezidentského programu v oboru pedostomatologie v Staten Island University Hospital v USA. Dr. Schwartz je vyslancem Americké rady pro pedostomatologii, publikuje a přednáší o tématech týkajících se klinické praxe a jejího managementu.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

-