Výroba suprakonstrukce na implantát pomocí CERECu

Tato případová studie pojednává o netradiční metodě zhotovení suprakonstrukce na implantát s využitím moderních výhod digitálního intraorálního skenování a ordinačního frézování. Ilustruje, jak může být korunka kotvená na implantátu vyrobena v ordinaci bez potřeby otiskování s analogy (obr. 1, 2: počáteční situace).

Po diskuzi s pacientem se v rámci možností náhrady zubu 16 rozhodl pro variantu nesenou implantátem. S pomocí operační šablony zajišťující správnou pozici pilotního vrtáku byl zaveden implantát MegaGen AnyRidge 4 × 10 mm. Za využití MegaGen fuse abutmentu a materiálu DMG Luxatemp byla následně zhotovena provizorní korunka. Poté byl z diagnostického wax-upu zhotoven silikonový klíč a dočasná korunka byla vyleštěna a vyřazena z okluze, aby bylo umožněno plné vhojení implantátu (obr. 3).

Po 3měsíční vhojovací fázi se pacient dostavil zpět pro osazení implantátu definitivní korunkou. V průběhu této doby měly měkké tkáně okolo implantátu prostor se formovat, díky čemuž kolem něj vytvořily krásný tvar (obr. 4, 5).

Obvykle při použití metod s analogy je právě detailní zachycení profilu měkké tkáně okolo implantátu komplikované a časově náročné. Nicméně, při použití digitálního intraorálního skenování (CEREC Omnicam) můžeme využít „skenu gingivální masky“ k přesné replikaci měkkých tkání a k modelaci emergence profile výsledné korunky (obr. 6).

Po sejmutí provizorní korunky byla na implantát dosazena TiBase se skenovacím tělískem tvořícím referenční bod pro sken implantátu.

Následně byl po oskenování protiskusu, preparace a skusového skenu vyhotoven digitální design korunky za využití individuální biogenerické funkce. V rámci této techniky software CERECu vyhodnotí ostatní zuby zachycené ve skenu a pokusí se vytvořit takový návrh korunky, který podle něj co nejvíce odpovídá původnímu, již chybějícímu zubu. Tento návrh je poté digitálně umístěn do e.max meso bločku. Tento bloček má v sobě již vytvořen předdefinovaný otvor, který slouží jako přístup k fixačnímu šroubu, stejně jako ústí, do kterého bude vlepena TiBase (obr. 12).

 

 

Korunka je vyfrézována přibližně za 18 minut – v našem případě z fialového jednolitého e.max CAD bločku o nízké translucenci, a dosazením na TiBase je zkontrolována přesnost jejího dosedu (obr. 13, 14). Korunka je vždy vyzkoušena také intraorálně pro ověření bodů kontaktu a okluze ve statické a dynamické funkci (obr. 15, 16). Korunka je dále za účelem dosažení harmonické estetiky nabarvena Ivoclar e.max Crystall Glaze a glazována sprejem Glaze Spray. V závěru je kvůli krystalizaci keramiky na dobu 15 minut umístěna do pece Ivoclar Vivadent Programat CS2, přičemž změní barvu původního materiálu na barvu plánované náhrady (obr. 17).

Keramická náhrada se na TiBase lepí extrakoronálně. Kontaktní povrch keramiky je ošetřen pomocí 5% kyseliny fluorovodíkové a silanu Monobond Plus (Ivoclar Vivadent). Titanová báze je přitom opískována a taktéž silanizována. K bondování korunky a TiBase je použit hybridní pryskyřičný cement Multilink (Ivoclar Vivadent, obr. 18–21).

Po bondování je korunka očištěna párou, aby se odstranily možné přebytky. Poté byla výsledná náhrada (obr. 22) připravena k vsazení do úst, a to asi 2 hodiny poté, co se pacient dostavil do ordinace (obr. 23).

Korunka je na závěr utažena na 25 Ncm. Následně je opět zkontrolována okluze. Vzhledem k předchozí zkoušce nebylo v této fázi potřeba žádných dalších úprav. Do přístupového otvoru pro šroub je umístěn teflon a dírka je zaplněna opakním kompozitním materiálem (OMC Venus Pearl), na který jsou aplikovány stainy Venus (obr. 24–26).

Ve výsledku, jak lze vidět (obr. 27–29), bylo dosaženo estetického, přirozeného a stabilního řešení. Pacient byl přitom ošetřen v rámci jediné návštěvy, bez potřeby tradičního otiskování s analogy.

 

Zaujala Vás ukázka článku? Celý článek včetně fotogalerie můžete prostudovat v příslušném vydání časopisu Digital 1/2018

Stáhněte si jej ve formátu PDF

 

Digital 1/2018

Štítky: