Minimální invazivita – maximální efektivita: Paradigma současné dekády záchovné stomatologie

 

Kazuistika

Před 12 lety se do zubní ordinace objednala 25letá pacientka za účelem zdokonalení úsměvu (obr. 1–3). Její frontální horní i dolní zuby byly vážně poškozeny v důsledku dřívější chronické poruchy příjmu potravy. V roce 2005 byla u pacientky naplánována komplexní rehabilitace, která byla započata ošetřením horního zubního oblouku. U horních laterálních zubů byly naplánovány a zhotoveny celokeramické onleje, zatímco u horních frontálních zubů byly zhotoveny celokeramické korunky (obr. 4–6). Před deseti lety to byl standardní postup v obdobném případě strukturálního poškození chrupu. Pacientka, spokojená se vzhledem horních zubů při úsměvu, se k dokončení komplexní rehabilitace dostavila až v roce 2015. V průběhu posledních deseti let došlo u některých celokeramických korunek k drobnému chippingu (obr. 7–9), který byl důsledkem nedokončené rehabilitace. Po dekádě vývoje a pokroku na poli dentálních technologií a plánování léčby jsme mohli pacientce navrhnout novou možnost ošetření, minimálně invazivní a bez nutnosti výrazné redukce tvrdých zubních tkání zubů, tak jak tomu bylo před 10 lety.

 

Léčebný plán

K registraci centrického vztahu a k zajištění artikulace modelů v této poloze byl použit tzv. Koisův deprogramátor. Na základě estetické analýzy byl zhotoven wax-up dolního zubního oblouku a bylo naplánováno mírné zvýšení skusu, i.e. zvýšení vertikálního rozměru okluze (VRO). Významným přínosem zvýšení VRO bylo získání dostatku místa pro výplňový materiál bez potřeby dodatečné preparace a redukce tvrdých zubních tkání. Dále byl zhotoven mock-up a provedena fonetická analýza. V laterálním úseku byly naplánovány lithium disilikátové onleje, zatímco pro frontální zuby přímé dostavby kompozitní pryskyřicí.

 

Rekonstrukce laterálních zubů

U dolních laterálních zubů byla provedena minimálně invazivní preparace, a to za účelem vytvoření optimálních podmínek pro přesnou laboratorní práci. Celý povrch preparace byl pečlivě vyleštěn, s výjimkou jejích okrajů. K zajištění dostatečného okluzálního objemu rekonstruovaného prostoru byla na artikulovaných studijních modelech se zvýšeným VRO zhotovena nákusná dlaha z Pattern Resin. Ta byla následně přenesená do úst ke zkoušce (obr. 10). Byly pořízeny otisky situace a v laboratoři zhotoveny lithium disilikátové onleje (IPS e.max, Ivoclar Vivadent) (obr. 11). Při dalším ošetření byla provedena zkouška onlejí za účelem ověření jejich dosedu a okrajového uzávěru.

 

Zaujala vás ukázka článku?

Celý článek můžete prostudovat v příslušném vydání časopisu Cosmetic Dentistry CZ/SK 1/2021
stáhněte jej ve formátu PDF

 

Redakční poznámka: Článek byl publikován v mezinárodním vydání časopisu cosmetic dentistry beauty & science, Vol. 12, Issue 1/2018.