Bojovníci za orální zdraví

Labate byla nedávno převelena na jinou vojenskou stomatologickou kliniku, do Vicenza v Itálii. Předtím, coby potomek německo-italských emigrantů, pracovala téměř 20 let v soukromé ordinaci v USA. Orální zdraví vojáků, které na základně denně vídá, je často mnohem lepší, než u pacientů, které během své kariéry jako zubní lékařka ošetřovala na americkém venkově. Díky tomu jsou nejčastějšími zákroky pravidelné prohlídky zubů a pohotovostní zákroky, jako odstranění parodontálního abscesu u vysloužilého důstojníka, který právě opustil její ordinaci.

„Obecně lze říci, že orální zdraví lidí v armádě, je dobré,“ říká. „I když musím připustit, že mise, jako ty v Iráku a Afghánistánu, si skutečně mohou na zubech vojáků vybrat svou daň.“

Plukovník William R. Bachand jedině souhlasí. 58letý velitel EDRC působí v armádním sboru stomatologů již více než 32 let. Říká, že ve stresových situacích, jakými jsou válečné konflikty, u každého vojáka rychle klesá úroveň orální hygieny. Spolu s vysokým příjmem kyselých a sladkých nápojů, zejména v horkém podnebí, jaké má Afghánistán, vede tato nedbalost často k velkým problémům se zuby, fenoménu, který již vojenští stomatologové zažili při dřívějších konfliktech, jako např. v Koreji nebo Vietnamu. Na začátku dvou posledních amerických zásahů v Iráku například statistiky prokázaly u navracejících se vojáků 30% nárůst výskytu rychle postupujícího kazu nebo gingivitidy.

Bachand v současné době velí více než 20 vojenským stomatologům rozmístěným po základnách v Německu, Itálii a Belgii. Na celém světě zaměstnává armáda přes tisíc důstojníků-stomatologů ve třech hlavních oblastech v USA a dvou v zámoří: v Evropě a v Pacifiku. Předtím než loni převzal od plukovníka Randalla Balla velení nad EDRC, sloužil Bachand jako velitel tichomořského sboru stomatologů na Havaji, v pozici v mnoha aspektech velice odlišné od té v Evropě.

„V Pacifiku je menší populace, ale obrovské vzdálenosti mezi jednotlivými základnami a klinikami,“ říká. „V Evropě je vše pohodlně dostupné a v dojezdové vzdálenosti.“

Rozsah Bachandových povinností se může brzy ještě zmenšit, protože americká armáda postupně stahuje z Evropy své vojáky. Podle nejnovějších plánů ministerstva obrany má být během příštích dvou let přemístěno na území USA více než 4000 vojáků. Pro ERDC by to znamenalo uzavření několika klinik a přemístění stomatologických pracovníků. V Německu budou do roku 2013 uzavřeny zejména kliniky v Heidelbergu a blízkém Mannheimu a s tímto procesem je spojeno mnoho problémů, říká Bachand.

„Tato transformace bude složitá, protože v důsledku uzavření vojenských základen se bude v rámci Evropy přesouvat mnoho vojáků. Navíc se budeme snažit minimalizovat ztrátu pracovních příležitostí našich civilních dodavatelů, jimiž jsou např. němečtí zubní technici, které si obvykle najímáme z blízkého okolí,“ říká Dental Tribune ONLINE.

Slouží již více než 100 let
Zubní lékaři byli vždy součástí amerických ozbrojených sil. Předtím než Kongres podepsal v roce 1911 návrh zákona na zřízení sboru stomatologů, pracovali zubní lékaři a jiní zdravotničtí pracovníci pro armády na základě smlouvy, a to již od dob revolucí v 18. století. Úplné finanční a provozní samostatnosti však nebylo dosaženo až do roku 1977, kdy bylo velení stomatologů definitivně odděleno od zdravotnické péče, systému vedení, který vedl k nízké morálce a nízké udržitelnosti důstojníků-stomatologů.

V současné době má stomatologická péče v Evropě vlastní roční rozpočet ve výši 18 milionů USD, z nichž je velká část vynaložena na zaměstnance a vybavení. Co se týče dentálních dodavatelů, jde armáda cestou patriotismu, kdy jsou všechna křesla dodávána výhradně výrobci z USA, jako jsou A-dec a Pelton & Crane. Dlouhodobý smluvní partner Henry Schein také právě uzavřel další exkluzivní smlouvu na služby poskytované v roce 2012 ve výši 172 milionů USD.

Většina vojenských stomatologů nastupuje do služby prostřednictvím stipendijního programu pro zdravotnické profese, v němž mohou volit mezi jedno- až čtyřletým placeným vzdělávacím programem na několika zdravotnických pozicích napříč všemi vojenskými silami. Jiní jsou přijímáni přímo z armády, včetně mnoha starších stomatologů, kteří často chtějí udělat svojí vlasti poslední službu.
Podle Bachanda sboru chybí po celém světě několik set pracovníků, a to i přesto, že vojenští stomatologové jsou na lepší či stejné úrovni jako jejich civilní protějšky a mají různé výhody, jako je uhrazené vzdělávání nebo přesný plán profesního rozvoje. Každý rok jim je například poskytnuto 30 hodin dalšího vzdělávání a specialisté jsou dokonce posíláni do USA na konference, jako poslední každoroční kongres American Dental Association v Las Vegas.

Většina odborných kurzů v Evropě je pořádána místními poskytovateli, jako je Kopf clinic při lékařské fakultě univerzity v Heidelbergu, která s EDRC spolupracuje již řadu let.

„Vojenští stomatologové musí, ještě více než jejich civilní kolegové, zůstat ve styku s nejnovějšími technologiemi, jakými jsou CAD/CAM nebo počítačová tomografie (Cone Beam CT) s kuželovým paprskem,“ dodává Bachand. „Ve srovnání s tím, když jsem před 30 lety službu začínal, je nyní každá část naší profese řízena počítačem, počínaje pracovními záznamy a konče systémem plánování, diagnostiky nebo ošetření.“

Navzdory stálejšímu životnímu stylu by již pro něj výměna za místo zubního lékaře v civilním světě nepřicházela v úvahu. „To, co se mi na vojenské stomatologii líbí především, je skupinový přístup k práci a možnost se skutečně zaměřit na klinické potřeby každého jednotlivého pacienta. I když musíme být odpovědní za správu finančních prostředků, nemusíme se, pokud jde o určitou formu ošetření pacienta, tolik starat o finanční aspekty ošetření,“ uzavírá. „Tuto zkušenost bych za nic nevyměnil.“