Zjednodušená metoda snímání cementovaných prací na implantátech

Naštěstí žádný z mých pacientů nepřišel se ztraceným nebo zničeným můstkem, proto jsem pro znázornění popisované techniky použil obrázky modelu pro edukaci pacientů (Obr. 1a a 1b). Obrázek č. 2 ukazuje umístění implantátů.

Konstrukce šablony
Hlavní model, který byl použit pro konstrukci implantologické protetiky, hraje v pracovním postupu zhotovení šablony důležitou úlohu. Dlouhé otiskovací kapny nebo dlouhé laboratorní šroubky jsou zavedeny do analogů implantátů (Obr. 5a a 5b). Model je po okrajích doplněn voskem, který funguje jako okraj pro konstrukci pomůcky. Vosk by měl přesahovat náhradu na každé straně alespoň o jeden zub.

Pokud už distálně od náhrady zub není, pak jsou mesiálně pokryty ještě další zuby tak, aby zajistily stabilitu šablony. Vosk by měl také zaujmout celé rozměry náhrady. Rád zhotovuji mesiální část šablony dostatečně širokou a robustní tak, aby se o ni dal opřít palec, který pomůcku stabilizuje při preparaci přístupových otvorů.
Model a šroubky lubrikujeme vazelínou nebo lubrikantem na bázi vody. K vytvoření vlastní šablony používám samopolymerující nebo světlem polymerující pryskyřici. Tu přiadaptuji k přilehlým okluzálním ploškám a obklopím jí analogy implantátů (obr. 7a a 7b). Nejraději používám GC PATTERN RESIN a v pozdějším stadiu polymerace odstraním šroubky dřív, než by mohly zůstat zablokovány v pryskyřici. Když materiál ztuhne, obrousím a vyleštím jej (obr. 8a a 8b), vyzkouším stabilitu na modelu. Pokud je nutné, lze přidat další materiál.
Pokud máme model náhrady ze stonu, je vhodné ověřit stabilitu pomůcky a také to, jestli není někde pomůcka v kontaktu s náhradou.

V praxi
Postup u křesla je zjednodušen použitím pryskyřičné vodicí pomůcky, která zajistí vizuální pomoc pro ideální umístění přístupových otvorů. Ideálně by měla keramika být odstraněna diamantovým brouskem při vysokých otáčkách s vydatným chlazením. Preferuji použití kulatého diamantu pro tyto účely, protože méně často způsobuje odštípávání keramiky. Pokud je protetika metalokeramická, pak do kovové struktury nejprve proniknu malým karbidovým vrtáčkem. Následně použiji speciální vrtáček z karbidu wolframu, kterým rozšířím otvor na průměr šroubku. Obrázek 10 ukazuje šroubovák zavedený přes šablonu do šroubku v abutmentu. Obrázky 11a a 11b ukazují přesnost preparace.

Po dokončení otvoru je vložen šroubovák. Je důležité, aby se šroubovák nikde nedotýkal keramiky ani při maximální torzi, aby při práci nedošlo k odštípnutí keramiky. Já nejprve šroubovák pouze zavedu a překontroluji, zda někde není kontakt s keramikou, potom použiji mírnou ruční torzi, abych se ujistil, že je šroubovák na svém místě a po další vizuální kontrole šroubek povolím a sejmu protetickou práci.

Diskuze
Preparace z volné ruky do protetické práce bez jakéhokoli vedení může vést k neúměrně velkým vstupním otvorům a zbytečným časovým ztrátám. Hlavním cílem popsané metody je klást důraz na laboratorní práci, která zredukuje čas nutný v ordinaci. Také minimalizujeme velikost přístupového otvoru a tím také snižujeme poškození korunky nebo můstku.
Pokud výrobou konstrukce šablony pověříme asistenta, můžeme ještě dále snížit náklady jak pro pacienta, tak pro nás.

Minimalizací průměru přístupových otvorů zvýšíme pravděpodobnost, že bude možné pacientovi protetickou práci vrátit do úst poté, co se vyřeší to, kvůli čemu jsme práci snímali. Poté, co je náhrada vyjmuta z úst, máme dvě možnosti. Za prvé můžeme považovat abutment a náhradu za jeden celek. Po prohlédnutí a vyčištění může být náhrada vyměněna. Pokud se šroubek abutmentu uvolní, může to být způsobeno změnou struktury šroubku, proto je vhodné jej vyměnit. Druhou možností je oddělit abutment od korunky nebo můstku. Když je nelze oddělit mechanicky, lze je separovat pomalým zahříváním v peci. Po pomalém zahřívání na méně než 200 °C po dobu 5 minut lze náhradu a abutment oddělit snadno. Nechejte pak náhradu zvolna vychladnout na pokojovou teplotu a zkontrolujte, zda nejsou patrny defekty v keramice dříve, než náhradu vrátíte pacientovi.

 

Obrazovou dokumentaci k článku naleznete ve vydání DT č. 3/2011