Moc, gender a mlčení: Porozumění sexuálnímu nevhodnému chování ve stomatologii

Iveta Ramonaite, Dental Tribune International

Čt. 11 prosince 2025

sdílet

uložit

Ačkoli se povědomí o sexuálním nevhodném chování ve zdravotnictví v posledních letech zvýšilo, ve stomatologii zůstává tato problematika z velké části nedostatečně prozkoumaná. Dr. Aaron Drovandi, odborný asistent v oblasti výzkumu lékařského vzdělávání na University of Manchester v Anglii, nedávno spoluautorsky připravil komplexní review na toto téma. V tomto rozhovoru pro Dental Tribune International diskutuje o hlavních zjištěních studie, o kulturních a strukturálních faktorech, které se na problematice podílejí, a o opatřeních nutných k vytvoření bezpečnějších a transparentnějších pracovních podmínek ve stomatologii.

Výzkumník v oblasti zdravotnických věd Dr. Aaron Drovandi je přesvědčen, že normalizace otevřené diskuse o sexuálním nevhodném chování, vyjasnění způsobů jeho hlášení a ochrana těch, kteří promluví, jsou klíčovými prvními kroky k bezpečnějšímu pracovního prostředí ve stomatologii. (Obrázek: Dr Aaron Drovandi)

Dr. Drovandi, co vás vedlo k tomu zaměřit se specificky na sexuální nevhodné chování ve stomatologii, a nikoli v širším rámci zdravotnických profesí?
Náš výzkumný tým se zaměřuje na rozvoj zdravotnické pracovní síly, včetně pohody zdravotnických profesionálů, která je nezbytná pro poskytování péče komunitám. Britská Generální stomatologická rada (britská obdoba ČSK) uznala, že ve srovnání s ostatními lékařskými obory existuje ve stomatologii jen velmi málo poznatků o prevalenci a přispívajících faktorech sexuálního nevhodného chování, a poskytla nám prostředky k podpoře tohoto výzkumu.

Jedním z nápadných zjištění je mimořádně široký rozptyl prevalence sexuálního nevhodného chování (5–86 %) v různých stomatologických populacích. Jaké faktory podle vás tuto variabilitu vysvětlují?
Domníváme se, že k tomu přispívá několik faktorů. Za prvé, jednotlivé studie zkoumaly různé populace, například studenty stomatologie, dentální hygienistky a zubní lékaře. Zjistili jsme, že v některých studiích hlásily dentální hygienistky nejvyšší míru zkušenosti se sexuálním nevhodným chováním, zatímco zubní lékaři uváděli míry podstatně nižší. Za druhé, výzkum je mezinárodní – zahrnuje údaje z více než deseti zemí, kde se liší jak regulace zdravotnických profesí, tak společenské normy určující hranice přijatelného chování. A konečně, společenské normy týkající se hlášení se mohou výrazně lišit napříč zeměmi i jednotlivými typy pracovišť — některá prostředí hlášení usnadňují, zatímco v jiných existují stigmata a bariéry, které jej potlačují.

Upozorňujete, že dentální hygienistky hlásily vyšší míru nevhodného chování než zubní lékaři nebo studenti. Čím může být tento rozdíl způsoben?
Domníváme se, že to souvisí jak s genderovým složením stomatologické pracovní síly, tak s mocenskými nerovnováhami na pracovišti. Dentální hygienistky byly historicky převážně ženy, které jsou častěji vystaveny sexuálnímu nevhodnému chování ze strany mužských kolegů. Hygienistky jsou navíc často vnímány jako pracovníky v podřízené roli vůči zubním lékařům, což může k nevhodnému chování přispívat. Studenti se sice rovněž nacházejí na nižší úrovni těchto mocenských struktur, mohou však být částečně chráněni prostřednictvím své školy, která zajišťuje dohled nad kvalitou klinických pracovišť a slouží jako další kanál pro hlášení.

Review uvádí, že většina pachatelů byla mužského pohlaví. Do jaké míry podle vás tento fakt odráží tradiční genderové role a hierarchie ve stomatologickém vzdělávání a praxi? A jak mohou budoucí změny v genderové dynamice situaci ovlivnit?
Domníváme se, že tento jev částečně odráží tradiční genderové role a mocenské nerovnováhy. Přestože se genderové rozložení v různých stomatologických profesích mění, některé studie stále popisují dentální chirurgii jako „pánský klub“, kde přetrvávají nevhodné vzorce chování. Věříme však také, že existuje podstatné podhlášení případů u mužských obětí, a to kvůli společenským očekáváním a tlaku, který může vést k pocitům studu nebo viny.

Mnoho incidentů sexuálně nevhodného chování se odehrává v neformálních prostředích, jako jsou společenské akce nebo setkání s alkoholem. Jak mohou stomatologické organizace vytvářet bezpečnější sociální prostředí, aniž by omezily příležitosti pro kolegialitu a mentoring?
Možnost socializace a budování profesních vztahů je na pracovišti důležitá. Tyto akce však musí být organizovány uvážlivě tak, aby se předešlo prostředím, v nichž by mohlo docházet k nežádoucímu sexuálnímu chování. Ačkoli detailní doporučení přesahovala rámec naší studie, domníváme se, že strukturované společenské a týmové aktivity – na rozdíl od nestrukturovaných večírků či volných setkání – mohou být účinnější při zajištění bezpečí.

„Zjistili jsme, že dentální hygienistky v některých studiích hlásily nejvyšší míru zkušenosti se sexuálním nevhodným chováním.“

Uvádíte, že cesty pro hlášení incidentů bývají nejasné nebo u obětí nevzbuzují důvěru. Jaké faktory tuto důvěru nejvíce podkopávají a jak lze tyto systémy přepracovat tak, aby zajišťovaly bezpečí, důvěrnost a odpovědnost všech zúčastněných stran?
Kromě neznalosti existujících postupů hlášení se lidé mohou zdráhat ohlásit pacienta nebo kolegu kvůli obavám z narušení budoucích pracovních vztahů. Nedůvěra vzniká i ze strachu z odvety nebo ztráty zaměstnání a z přesvědčení, že hlášení nepovede k žádné smysluplné reakci či výsledku. Organizace by měly zajistit, aby byly procesy hlášení jasně popsány a komunikovány, včetně mechanismů pro pravidelné informování těch, kteří incident nahlásí, o postupu a výsledcích šetření.

Vzhledem ke vzácnosti ověřených intervencí – jaké okamžité kroky mohou přijmout školy, stomatologické praxe nebo regulátoři k proaktivnímu řešení problému sexuálně nevhodného chování? A jaké hlavní překážky či podpůrné faktory vidíte při zavádění takových opatření?
Organizace zaměstnávající stomatologické pracovníky nebo školící studenty musí překonat stigma týkající se diskusí o sexuálním nevhodném chování. Tyto diskuse by se měly stát běžnou součástí pracovního života a mělo by existovat jednotné porozumění tomu, jaké chování je ve stomatologickém prostředí vhodné a jaké nikoli. Toto je třeba posilovat prostřednictvím explicitně popsaných mechanismů hlášení a záruk, že ti, kdo incident nahlásí, nebudou nijak znevýhodněni a budou pravidelně informováni o průběhu a výsledku řízení.

Témata: