Přežití alogenních kortikospongiózních kostních bloků

Úvod

Ztráta žvýkací funkce nebo estetiky, kterou je třeba nahradit zubními implantáty, vyžaduje dostatečný objem a kvalitu alveolární kosti.1–3 To je důležité pro primární stabilitu a dlouhodobý úspěch jakéhokoli ošetření pomocí zubních implantátů. Slavným zlatým standardem zůstává autologní kostní blok,4, 5 neboť není pro imunitní systém antigenní a obsahuje živé buňky. Avšak vitalita štěpu je vysoce závislá na jeho uchovávání v průběhu operace.6 Je všeobecně přijímáno, že IV. a V. třída dle Cawoodovy a Howellovy klasifikace7 vyžadují před zavedením implantátu augmentaci pomocí kostního štěpu. Použití kostních alogenních bločků pro augmentaci alveolárního výběžku není v literatuře dostatečně dobře zdokumentováno.

Antonio Barone a kol.8 v roce 2009 publikovali svou studii, ve které ukázali úspěšnost alogenních kostních bločků. Dvacet čtyři bločků bylo použito pro augmentaci v horní čelisti u třinácti pacientů. Pět štěpů bylo použito pro vertikální augmentaci. Z těchto dvaceti čtyř štěpů dva selhaly z důvodu expozice měkkých tkání a byly tedy kompletně odstraněny. Do zbývajících štěpů bylo později zavedeno třicet osm implantátů a u všech bylo dosaženo dobré primární stability. Contar a kol.9 publikovali svou studii rovněž v roce 2009. Celkem třicet čtyři alogenních kostních bloků bylo použito u patnácti pacientů, jeden štěp byl exponován. Do augmentované oblasti bylo s dobrou primární stabilitou zavedeno celkem padesát jedna implantátů. Během období sledování trvajícího dvacet čtyři až třicet pět měsíců nedošlo ke ztrátě žádného z implantátů. Carinci a kol.10 publikovali v roce 2010 studii, ve které byly implantáty zavedeny do resorbované horní čelisti, která byla augmentována alogenními kostními bloky, a dospěli k míře přežití 98,3 % během období sledování trvajícího v průměru dvacet šest měsíců. Tato studie ukázala výsledky porovnatelné se stejnými oblastmi augmentovanými pomocí autologní kosti z lopaty kosti kyčelní.11 V roce 2005 Krasny a kol.12 publikovali článek, ve kterém bylo dvacet jedna pacientů ošetřeno pomocí dvaceti šesti štěpů. U dvou štěpů došlo ke komplikacím s měkkými tkáněmi a jednu augmentaci bylo nutno opakovat z iatrogenních příčin. Po třech až šesti měsících hojení bylo zavedeno třicet tři implantátů. Během průměrného období sledování třicet šest měsíců (dvacet osm až padesát) nedošlo ke ztrátě žádného z implantátů. Araujo a kol.13 publikovali v roce 2013 systematický přehled na stejné téma, ve kterém bylo celkem dvě stě padesát tři alogenních kostních bločků zavedeno u sto devadesáti čtyřech pacientů s průměrným obdobím sledování dvanáct měsíců (tři až šedesát šest). Ve všech studiích bylo dosaženo 95% až 100% úspěšnosti.

Materiály a metody

Celkem patnáct pacientů bylo ošetřeno stejným lékařem v Godt Smil Odense od listopadu 2013 do března 2015. Devět pacientů bylo mužského a šest ženského pohlaví. Nejmladšímu pacientovi bylo dvacet šest let a nejstaršímu sedmdesát osm. U tě-
chto patnácti pacientů bylo zavedeno devatenáct alogenních kostních bloků za účelem horizontální augmentace atrofického alveolárního výběžku jak v dolní, tak v horní čelisti před zavedením implantátu. Všichni pacienti byli celkově zdrávi, jeden z nich byl kuřák. Pokud bylo třeba, podstoupili před chirurgickým zákrokem všichni pacienti parodontologickou léčbu.

Zaujala Vás ukázka článku? Celý článek můžete prostudovat v příslušném vydání časopisu Implants 1/2017

Stáhněte si jej ve formátu PDF

 

Implants 1/2017

Štítky: