- Rakousko / Österreich
- Bosna a Hercegovina / Босна и Херцеговина
- Bulharsko / България
- Chorvatsko / Hrvatska
- Česká republika & Slovensko / Česká republika & Slovensko
- Francie / France
- Německo / Deutschland
- Řecko / ΕΛΛΑΔΑ
- Itálie / Italia
- Nizozemsko / Nederland
- Severské země / Nordic
- Polsko / Polska
- Portugalsko / Portugal
- Rumunsko a Moldavsko / România & Moldova
- Slovinsko / Slovenija
- Srbsko & Černá Hora / Србија и Црна Гора
- Španělsko / España
- Švýcarsko / Schweiz
- Turecko / Türkiye
- Velká Británie & Irsko / UK & Ireland
Transverzální anomálie představují v ortodoncii klinické případy, které musí ortodontisté často řešit. Ty se mohou klinicky manifestovat zkříženým skusem mono- či bilaterálním, nebo mohou způsobovat sagitální problémy jako například retruzi dolní fronty jako následek II. třídy. Z literárních pramenů se dozvídáme, že korekce těchto transverzálních vad je vhodné dosáhnout již během časné léčby.
Léčba transverzálních anomálií uznává expanzi patra jako metodu bezpečnou, předvídatelnou a efektivní, a ukazuje se, že umožňuje korekci maxilárního defektu u široké škály klinických stavů s minimální spoluprací ze strany pacienta. Z biologického úhlu pohledu, při rychlé expanzi maxily, která zahrnuje rozdělení obou polovin patra v mediopalatinální sutuře a následnou reorganizaci tohoto švu, je tato léčba efektivní během období růstu (prepubertálně) pokud je šev částečně interdigitovaný 6. U rostoucího pacienta tedy rychlá expanze představuje vhodnou ortopedickou terapii.
V klinické praxi může u pacientů nastat potřeba léčby expanzí jen na úrovni špičáků, bez nutnosti řešit transverzální defekt chrupu distálně. V takovém klinickém případě je nejvhodnější použít typ šroubu s vějířovým efektem, který v předozadním směru pracuje asymetricky.
Klinický stav, který poukazuje na nezbytnost asymetrické expanze, a kde je vějířovitý expandér ideálním zařízením*, většinou nalézáme u pacientů s rozštěpem rtu a patra. Výsledná atypická anatomie patra je dána u těchto jedinců defektním vývojem maxily.
Asymetrické expanze ve tvaru vějíře může ošetřující lékař dosáhnout i prostřednictvím jiných aparátů, jedním z nejčastěji používaných je Bihelix. Tento typ aparátu je charakterizován menší rigiditou ve srovnání s rychlým patrovým expandérem a jeho management je zcela závislý na ošetřujícím lékaři. Jeho zvláštní elasticita, která z něj činí univerzální přístroj, může být někdy nevýhodou zejména při léčbě mladých pacientů, u kterých může nechtěně změnit tvar. Tyto biomechanické charakteristiky také usnadňují dentoalveolární pohyby na úkor skeletálního efektu.
Vějířový šroub – „Pavouk“ (A0625-09)
Vějířový šroub byl navržený doktorkou Schellino a jejími spolupracovníky 7, 8 na oddělení maxilofaciální chirurgie na Univerzitě v Turíně ve spolupráci s firmou Leone v roce 1995. První prototyp šroubu byl zkonstruován se 6 rameny, která připomínala pavouka, odtud pochází jeho název (obr. 1).
Články publikované doktorkou Schellino a jejími spolupracovníky studujícími tyto aparáty byly dva: v prvním byli pacienti léčeni prototypem vějířového šroubu, ve druhém byli pacienti léčeni konečným expandérem se 4 rameny. V obou pracích v popisu dosažených výsledků autoři zdůrazňují jak dentoalveolární, tak i skeletální efekt, s důrazem hlavně na expanzi na úrovni špičáků a premolárů, zatímco efekt na úrovni molárů je minimální. Stejné výsledky, pokud jde o expanzi, jsou uvedeny v článku publikovaném Morcolongem a Solou 9, kteří používají aparát pro korekci anteriorních diskrepancí. Před nasazením expandéru doporučují zhotovení set-upu na sádrovém modelu pro ověření pozice šroubu v předozadním rozměru patra.
V roce 1999 Levrini a Filipi 10 popsali léčbu jednoho pacienta s rozštěpem rtu a patra, který potřeboval expanzi patra především frontálně. Expanze bylo dosaženo použitím „pavoučího“ šroubu. Zajímavým aspektem této práce je, že autoři zdůrazňují, jak mohou být účinky podmíněné touto expanzí různé v závislosti na pozici šroubu na patře v předozadním směru a na délce a sklonu ramen. Takové úvahy jsou zmiňovány stejnými autory v jiné publikaci s popisem geometrie účinků expanze založených na sklonu ramen. Studie zdůrazňuje, jak je obtížné zhotovit aparát se šroubem v různých lokalizacích vzhledem k velikosti samotného šroubu.
V roce 2001 Cozza a jeho spolupracovníci 12 popsali léčbu „pavoučím“ šroubem trasverzálního defektu u 9leté pacientky s III. skeletální třídou v rámci první fáze interceptivní ortodontické léčby (obr. 2, 3).
Zaujala Vás ukázka článku? Celý článek můžete prostudovat v příslušném vydání časopisu Ortho 2/2017
Stáhněte si jej ve formátu PDF
Ortho 2/2017
Štítky:
Pá. 26 dubna 2024
6:00 (CET) Prague
How you can access data-driven decision making
Po. 29 dubna 2024
6:30 (CET) Prague
Root caries: The challenge in today’s cariology
Út. 30 dubna 2024
7:00 (CET) Prague
Neodent Discovery: Neoarch Guided Surgery—from simple to complex cases
Pá. 3 května 2024
7:00 (CET) Prague
Osseointegration in extrēmus: Complex maxillofacial reconstruction & rehabilitation praeteritum, praesens et futurum
St. 8 května 2024
2:00 (CET) Prague
You got this! Diagnosis and management of common oral lesions
Pá. 10 května 2024
2:00 (CET) Prague
Empowering your restorative practice: A comprehensive guide to clear aligner integration and success
Po. 13 května 2024
3:00 (CET) Prague
To post a reply please login or register