DT News - Czech Republic and Slovakia - Rychlý vějířový expandér: od prototypu „Pavouka“ k mini verzi

Search Dental Tribune

Rychlý vějířový expandér: od prototypu „Pavouka“ k mini verzi

Fotografie Ortho 2/2017
Dr. Matteo Camporesi

Dr. Matteo Camporesi

Čt. 11 ledna 2018

uložit

Transverzální anomálie představují v ortodoncii klinické případy, které musí ortodontisté často řešit. Ty se mohou klinicky manifestovat zkříženým skusem mono- či bilaterálním, nebo mohou způsobovat sagitální problémy jako například retruzi dolní fronty jako následek II. třídy. Z literárních pramenů se dozvídáme, že korekce těchto transverzálních vad je vhodné dosáhnout již během časné léčby.

Léčba transverzálních anomálií uznává expanzi patra jako metodu bezpečnou, předvídatelnou a efektivní, a ukazuje se, že umožňuje korekci maxilárního defektu u široké škály klinických stavů s minimální spoluprací ze strany pacienta. Z biologického úhlu pohledu, při rychlé expanzi maxily, která zahrnuje rozdělení obou polovin patra v mediopalatinální sutuře a následnou reorganizaci tohoto švu, je tato léčba efektivní během období růstu (prepubertálně) pokud je šev částečně interdigitovaný 6. U rostoucího pacienta tedy rychlá expanze představuje vhodnou ortopedickou terapii.

V klinické praxi může u pacientů nastat potřeba léčby expanzí jen na úrovni špičáků, bez nutnosti řešit transverzální defekt chrupu distálně. V takovém klinickém případě je nejvhodnější použít typ šroubu s vějířovým efektem, který v předozadním směru pracuje asymetricky.

Klinický stav, který poukazuje na nezbytnost asymetrické expanze, a kde je vějířovitý expandér ideálním zařízením*, většinou nalézáme u pacientů s rozštěpem rtu a patra. Výsledná atypická anatomie patra je dána u těchto jedinců defektním vývojem maxily.

Asymetrické expanze ve tvaru vějíře může ošetřující lékař dosáhnout i prostřednictvím jiných aparátů, jedním z nejčastěji používaných je Bihelix. Tento typ aparátu je charakterizován menší rigiditou ve srovnání s rychlým patrovým expandérem a jeho management je zcela závislý na ošetřujícím lékaři. Jeho zvláštní elasticita, která z něj činí univerzální přístroj, může být někdy nevýhodou zejména při léčbě mladých pacientů, u kterých může nechtěně změnit tvar. Tyto biomechanické charakteristiky také usnadňují dentoalveolární pohyby na úkor skeletálního efektu.

Vějířový šroub – „Pavouk“ (A0625-09)

Vějířový šroub byl navržený doktorkou Schellino a jejími spolupracovníky 7, 8 na oddělení maxilofaciální chirurgie na Univerzitě v Turíně ve spolupráci s firmou Leone v roce 1995. První prototyp šroubu byl zkonstruován se 6 rameny, která připomínala pavouka, odtud pochází jeho název (obr. 1).

Články publikované doktorkou Schellino a jejími spolupracovníky studujícími tyto aparáty byly dva: v prvním byli pacienti léčeni prototypem vějířového šroubu, ve druhém byli pacienti léčeni konečným expandérem se 4 rameny. V obou pracích v popisu dosažených výsledků autoři zdůrazňují jak dentoalveolární, tak i skeletální efekt, s důrazem hlavně na expanzi na úrovni špičáků a premolárů, zatímco efekt na úrovni molárů je minimální. Stejné výsledky, pokud jde o expanzi, jsou uvedeny v článku publikovaném Morcolongem a Solou 9, kteří používají aparát pro korekci anteriorních diskrepancí. Před nasazením expandéru doporučují zhotovení set-upu na sádrovém modelu pro ověření pozice šroubu v předozadním rozměru patra.

V roce 1999 Levrini a Filipi 10 popsali léčbu jednoho pacienta s rozštěpem rtu a patra, který potřeboval expanzi patra především frontálně. Expanze bylo dosaženo použitím „pavoučího“ šroubu. Zajímavým aspektem této práce je, že autoři zdůrazňují, jak mohou být účinky podmíněné touto expanzí různé v závislosti na pozici šroubu na patře v předozadním směru a na délce a sklonu ramen. Takové úvahy jsou zmiňovány stejnými autory v jiné publikaci s popisem geometrie účinků expanze založených na sklonu ramen. Studie zdůrazňuje, jak je obtížné zhotovit aparát se šroubem v různých lokalizacích vzhledem k velikosti samotného šroubu.

V roce 2001 Cozza a jeho spolupracovníci 12 popsali léčbu „pavoučím“ šroubem trasverzálního defektu u 9leté pacientky s III. skeletální třídou v rámci první fáze interceptivní ortodontické léčby (obr. 2, 3).

 

 

Zaujala Vás ukázka článku? Celý článek můžete prostudovat v příslušném vydání časopisu Ortho 2/2017

Stáhněte si jej ve formátu PDF

 

Ortho 2/2017

 

Štítky:
To post a reply please login or register
advertisement
advertisement