DT News - Czech Republic and Slovakia - Přehled klinické ortodoncie: Mechanika léčby, část I.

Antonino G. Secchi, DMD, MS

Čt. 11 ledna 2018

uložit

Mechanika léčby byla vždy ve středu zájmů všech ortodontistů. Od vzniku naší specializace jsme pro pacienty hledali nejlepší, nejrychlejší, nejkonzistentnější a nejsnadnější cestu k dosažení ortodontické korekce. Tento neutuchající zájem umožnil, aby se nově vznikající technologie začlenily, byť v některých případech pozvolna, do každodenní praxe a postupně se staly rutinní záležitostí. Díky tomu nové materiály, vylepšený design aparátů a inovativní nápady opakovaně mění způsob, jakým pracujeme. Je důležité, aby moderní ortodontista sledoval momentální trendy a mohl z nich co nejvíce těžit. Dnes, po uplynutí první dekády 21. století, zaznamenaly fixní aparáty zajímavé propojení již existujících technologií – jedná se o kombinaci techniky Straight Wire (SWA), samoligovacích zámků (SLB) a teplem aktivovatelných tvarově stabilních oblouků. Podle mého názoru je toto spojení symbolem obecných zlepšení, které, pokud jsou správně používány, usnadňují ortodontickou terapii.

Koncept

Hlavním cílem série těchto tří článků (Část I., II. a III.) je představit koncepci mechanicky léčby pomocí CCO systému. V části I je popsáno, jak se Straight Wire technika slučuje se samoligovacími zámky. Dohromady vytváří aparát, který při použití specifických oblouků v přesném sledu může ortodontistovi výrazně pomoci při léčbě různých ortodontických vad. Dále jsou probírány nejdůležitější vlastnosti aktivních samoligovacích zámků, nově představená preskripce (CCO Rx) spolu se shrnutím mechaniky tří základních fází léčby. Část II. bude zaměřena na umístění zámků, sekvenci oblouků, nivelizaci okluzní roviny a řešení odchylek ve vertikální rovině. Část III. se bude týkat zvládnutí kotvení u extrakčních případů.

Vývoj techniky Straight Wire (SWA)

SWA vyvinul a představil Lawrence Andrews v roce 1970 1. Jeho cílem bylo vyvinout fixní ortodontický aparát, který by umožnil ortodontistovi efektivním a spolehlivým způsobem dosáhnout ve většině léčených případů tzv. „šesti klíčů“ okluze 2. Přesto, že je systém Straigt Wire 42 let starý a jedná se o nejběžnější koncepci fixních aparátů posledních tří dekád, je nutné přehodnotit některé základní kameny, na kterých je systém Straight Wire postaven, a seznámit se s vývojem, který tento systém prodělal. To je zásadní pro pochopení krásy tohoto systému a mechaniky léčby, která je popsána v další části článku. Abychom mohli fixní aparát řadit do kategorie SWA 3, musí obsahovat několik základních prvků. Zaprvé, každý zámek musí být určen pro konkrétní zub a musí mít zabudovanou torzi, sklon, kontrarotaci a pro moláry také patřičný offset. Zadruhé, torze musí být definována v bázi zámku, ne v jeho vestibulární části či sklonem v přední části drážky. Dodržení těchto zásad je velmi důležité pro to, aby u všech zubů na konci léčby došlo k vyrovnání středu drážky, středu báze zámku a bodu FA (bod určující okluzogingiválně střed klinické korunky, který leží na dlouhé ose korunky) (obr. 1). To je jediný způsob, jakým se požadované naprogramované vlastnosti řádně přenesou ze zámku na zub. Zatřetí, báze zámku musí být meziodistálně a okluzogingiválně tvarovaná, takzvaná „dvojitě konturovaná“ báze. Umožňuje, aby se zámek těsně adaptoval ke konvexitě labiálního povrchu každého zubu, a tím napomáhá ortodontistovi dosáhnout optimálního umístění zámku. Andrewsova znalost mechaniky léčby u extrakčních případů, u kterých posunoval zuby po kulatých ocelových obloucích, mu umožnila vyvinout sérii doplňkových zámků s různým stupněm překorigování, které zohledňuje nechtěné pohyby zubů při uzavírání mezer. Například, pokud má být horní špičák posunut distálně, pravděpodobně se skloní a zrotuje distálně. Proto Andrews zahrnul do špičákového zámku větší meziální sklon a rotaci. Poté přišel s řadou překorigovaných zámků, které nazval nejdříve extrakční zámky 3 posléze translační zámky 4. Andrewsův kompletní systém zámků (standardní a translační zámky) se nestal tak populárním, jak se původně předpokládalo. Částečně to bylo dáno obrovským inventářem zámků, který bylo potřeba mít k dispozici. Začátkem 80. let Ron Roth zkombinoval některé z hodnot Andrewsovy standardní preskripce (Rx) s hodnotami Rx v translačních zámcích a vznikl „Rothův systém“ 5. Jedna z premis Rothovy Rx byla nutnost umístění silného ocelového drátu do drážky pro úplné vyjádření preskripce. Rothova Rx se stala jednou z nejpopulárnějších Straight Wire preskripcí pro samoligovací zámky na světě. V 90. letech McLaughlin, Bennett a Trevisi hodnoty preskripce modifikovali. Většina ortodontistů totiž končila léčbu na ocelových obloucích .019“ × .025“, které však v drážce .022“ mohou mít vůli až 12 °. Zvýšili mimo jiné bukální torzi korunek horních řezáků, snížili linguální torzi dolních molárů a zvýšili linguální torzi dolních řezáků. Tyto modifikace vedli k vytvoření Rx MBT 6.

Obr. 1: Ukazuje ideální vztah mezi středem drážky, středem báze zámku a bodem FA (střed klinické korunky okluzogingiválně v dlouhé ose korunky zubu) Obr. 2a: Ukazuje zblízka In-Ovation ‘R’ zámek s obloukem .020” × .020” Bioforce. Aktivní dvířka již začala tlačit oblouk do drážky, začíná se vyjadřovat torze. Obr. 2b: Ukazuje fotografii zámku In-Ovation ‘R’ z elektronového mikroskopu (pořízena členy autorova kolektivu na University of Pennsylvania jako součást výzkumu). Je možné si lépe prohlédnout tvar zámku – design drážky a dvířek.

Zaujala Vás ukázka článku? Celý článek můžete prostudovat v příslušném vydání časopisu Ortho 2/2017

Stáhněte si jej ve formátu PDF

Ortho 2/2017