Orální mikrobiota, střevní mikrobiota a zánětlivé onemocnění střev

Střevní mikrobiota

Mezi hostitelem a střevní mikrobiotou, což je smíšená komunita mikroorganismů, které chrání střevo před kolonizací exogenními patogeny, existuje úzký vztah. U zdravého jedince koexistuje mikrobiota a hostitel ve vzájemné harmonii, což umožňuje správné fungování obou.1 Rovnováhu střevního mikrobiálního ekosystému může narušit celá řada faktorů, jako jsou antibiotika, očkování, některé pokrmy a stres. Střevní bakteriální poruchy se primárně projevují kvantitativními změnami v rozmístění bakterií způsobujících nadměrný růst bakterií ve střevě. Ten může způsobit poškození střevní slizniční bariéry za současného uvolnění enterotoxinů, coby prostředku zvyšujícího permeabilitu střevního epitelu, což umožňuje bakteriím a jejich produktům průnik do střevních lamel. To má za následek imunitní dysregulaci mukózních membrán a rozvoj zánětlivé střevní choroby neboli zánětlivého střevního onemocnění (ZSO). Změny v bakteriálním osídlení střev tedy úzce souvisejí s rozvojem ZSO.

ZSO zahrnuje skupinu idiopatických onemocnění charakterizovaných chronickým zánětem střeva. Tento zánět může postihnout jakoukoli část gastrointestinálního traktu. ZSO představuje skupinu dvou hlavních střevních poruch: Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu. Tyto dvě poruchy mají odlišné klinické a patologické rysy, ač se částečně překrývají.

Patogeneze Crohnovy choroby je spjata zejména s oslabením imunitního systému, který ztrácí schopnost ničit bakterie, viry a další potenciálně škodlivé cizí organismy, jakož i střevní mikrobiotu. V současné době existuje dostatek důkazů o tom, že střevní flóra nebo mikrobiota hraje klíčovou roli v rozvoji ZSO. Nedávné studie ukázaly, že některé kmeny střevních bakterií jsou při ZSO odpovědné za vznik ulcerací a chronického zánětu. Ulcerózní kolitida, v rozporu s tím, co se původně předpokládalo, není autoimunitním onemocněním, ale spíše infekčním onemocněním souvisejícím s nerovnováhou ve střevní mikrobiotě.2

Podle Hea a kol. je mikrobiota při Crohnově chorobě seskupena do dvou odlišných metakomunit, což by naznačovalo příčinu rozdílů ve struktuře mikrobiomu.3 Specifické funkční změny v metakomunitě u Crohnovy choroby vykazují zvýšené hladiny prozánětlivých hexa-acylovaných lipopolysacharidů a snížený potenciál k syntéze mastných kyselin s krátkými řetězci. Narušení ekologické sítě při Crohnově chorobě je navíc spojeno se sníženou mírou růstu mnoha druhů bakterií. Autoři došli k závěru, že mikrobiota pacientů s Crohnovou chorobou může být rozvrstvena do dvou různých metakomunit, v nichž nejzávažněji narušená metakomunita vykazuje funkční potenciály, které se zásadně liší od zdravých jedinců, s možnými důsledky pro patogenezi Crohnovy choroby.

Byla předložena různá vysvětlení, jako například tzv. hygienická hypotéza, která dává vinu častému užívání antibiotik a baktericidních látek; částečná likvidace střevní mikroflóry po prodělání infekční akutní gastroenteritidy; některé složky stravy, například rafinované cukry používané ve vyspělých zemích, které mohou podporovat růst některých typů druhů bakterií, a dokonce i některé typy zubních past.

Orální mikrobiom

Individuální orální mikrobiomy jsou vysoce druhově specifické, i když celkově vzato je lidský orální mikrobiom do značné míry homogenní. Je-li narušena symbiotická rovnováha mezi hostitelem a mikrobiotou dutiny ústní, může začít být mikrobiota škodlivá. Byly zjištěny rozdíly v mikrobiálním složení mezi kariézními a nekariézními mikrobiomy, stejně jako mezi periodontálně nemocnými a zdravými mikrobiomy. Přestože zubní kaz a parodontitida jsou jednoznačně bakteriální onemocnění, nejedná se o infekční onemocnění v klasickém smyslu, protože jsou důsledkem řady faktorů: komenzální mikrobiota, citlivost hostitele a enviromentální faktory, jako je strava a kouření.

Literatura, zabývající se vlivem interdentálního plaku na rozvoj kariézních lézí je značně omezena. Bylo však zjištěno, že reálná přítomnost bakterií červeného komplexu, konkrétně Porphyromonas gingivalis, patogenu srdečních a dalších systémových onemocnění, je významným indikátorem nutnosti zavést nové metody narušení mezizubního biofilmu prostřednictvím každodenní orální hygieny. Bylo skutečně prokázáno, že i nízké hladiny P. gingivalis (< 0,01 % celkové zátěže) byly schopny vyvolat změny ve složení biofilmu.4 Podobně je důvodem k obavám taktéž přítomnost značného množství Candidas albicans v mezizubních prostorách. Prioritou je tedy pochopení mechanismu účinku těchto bakterií a kvasinek nacházejících se v mezizubních prostorách prostředí dutiny ústní, samozřejmě i včetně slinného prostředí, které mají potenciál se kdykoli během svého života rozšířit zažívacím traktem.

Vztah mezi orální a střevní mikrobiotou

Přestože je stále co se učit, pokud jde o interakci mezi orální a střevní mikrobiotou, několik nedávných studií tuto problematiku trochu osvětlilo. Zkoumáním orálního zdraví u pacientů s dyspepsií, kteří byli kandidáty na diagnostickou endoskopii horní části gastrointestinálního traktu, Zaheda a kol. objevila přímý vztah mezi Helicobacter pylori, bakterií, o níž je známo, že dráždí žaludeční výstelku a vyvolává chronickou gastritidu, a špatným periodontálním zdravím.5 Toto pozorování podporuje i stávající literatura na toto téma, která naznačuje, že H. pylori může sídlit v zubním plaku a způsobovat recidivy infekce žaludku.

Studie Hujoela a Lingströma z roku 2017 sledovala celkový pohled na historickou roli výživy na vznik a prevenci zubního kazu, gingiválního krvácení a periodontálních onemocnění.6 S ohledem na to, jak se v průběhu času měnila doporučení týkající se výživy, je zajímavý poznatek, že světová zdravotnická organizace přistoupila, a to teprve v roce 2015, k vydání vlastního doporučení o omezení příjmu sacharidů ve stravě. Je zajímavé pozorovat, jak současné důkazy vedly k doporučení stravy s nízkým obsahem karbohydrátů (uhlovodanů) a s vysokým obsahem rostlinných tuků, mikroživin (např. vitamín C a B12) a bílkovin, která korelovala se stavem parodontálního zdraví. Schopnost vstřebávat tyto živiny však může být ovlivněna gastrointestinálním zdravím. Jak uvádí Kanadská společnost pro intestinální výzkum, nesprávné fungování gastrointestinálního traktu může vést k redukci vstřebávání živin, což může mít za následek nedostatek vitaminů a minerálů, který může způsobit vznik orálních lézí a zánětů jazyka.

Seznam použité literatury na vyžádání u vydavatele.

Prof. Denis Bourgeois, Francie

 

Zaujala vás ukázka článku?

Celý článek můžete prostudovat v příslušném vydání časopisu Prevention CZ/SK 1/2020
stáhněte jej ve formátu PDF

Štítky: