Onemocnění čelistního kloubu a ortodoncie

Přes toto povědomí není řada případů onemocnění čelistního kloubu správně diagnostikována ani léčena a může být příčinou dlouhotrvající bolesti. S takovými případy se často setkáváme právě v ortodontických ordinacích.

Studie uvádějí, že četnost příznaků TMD se na základě záznamů v odborných publikacích pohybuje v rozmezí 35 až 72 %.1

Podíváme-li se do odborných časopisů, jako je American Journal of Orthodontics and Dentofacial Orthopedics, většina našich ortodontických pacientů má příznaky onemocnění čelistního kloubu (TMD).1 Jak tedy předcházet tomu, aby sami pacienti mnohdy neoprávněně z těchto potíží vinili ortodontickou léčbu?

Pacienti a jejich rodiče jsou v dnešní době velmi dobře informováni, zejména díky internetovému vyhledávači Google.

Neměli bychom tedy před nimi vyslovit, že onemocnění čelistního kloubu nemá vůbec nic společného s ortodontickou léčbou.

Odborná literatura stále zcela neprokazuje vliv konkrétních léčebných technik, extrakčních vs. neextrakčních postupů, na rozvoj onemocnění čelistního kloubu. O riziku vzniku TMD v souvislosti s ortodontickou léčbou sice víme, není však jasné ani to, jaké změny v léčebných postupech by byly z hlediska eliminace těchto rizik žádoucí.

V budoucnosti hrozí, že argument ortodontisty „to není můj problém“ bude proti možným žalobám kvůli nastalým TMD nedostačující. Vyskytly se již mnohé případy, ve kterých byl propagován názor, že hlavní a de facto jedinou příčinou pacientových obtíží s čelistním kloubem byly ortodontické extrakce zubů.

Po celou řadu let odborníci léčí své pacienty pomocí tzv. funkčních ortodontických aparátů, aby se vyhnuli extrakcím a zabránili rozvoji onemocnění temporomandibulárního kloubu (TMD). Nicméně neexistují žádné vědecky podložené závěry, které by přesně objasnily, co je vlastně přesnou klinickou podstatou funkční léčby.

Zlepšuje nebo naopak zhoršuje námi prováděná léčba zdraví čelistního kloubu vašeho pacienta? Abychom objasnili tuto otázku, musíme najít erudované odborníky, kteří lékařům poskytnou přesnější závěry a návody, než jakých se jim dostává v současnosti.

Tento krátký článek je opakem běžných článků, ve kterých se píše o onemocnění čelistního kloubu, myofunkčních poruchách a bolestivých stavech, jejichž obsah je většinou značně vzdálen od situací, které řeší běžná ortodontická praxe.

Zásada, ke které nás ale ve svém závěru vede téměř každý autor takového článku je jedna, a sice ta, že povinností každého ortodontisty je komplexní vyšetření nového pacienta, včetně vyšetření oblasti čelistního kloubu (TMJ). Každý nově přijatý pacient by měl být kromě pečlivého klinického vyšetření dotázán na příznaky onemocnění čelistního kloubu, jako jsou bolesti hlavy, uší, očí nebo též klasické dysfunkční intrakapsulární příznaky.

Uvědomte si, že v určité chvíli nám může být položena otázka, zda měl pacient příznaky onemocnění čelistního kloubu již předtím, než jsme zahájili ortodontickou léčbu; pokud o tom nejsou žádné záznamy v dokumentaci, nemáme ani žádnou obranu. Je tedy důležité mít možnost srovnávat záznamy o stavu čelistního kloubu před léčbou, v průběhu léčby a po ortodontické léčbě. Mnoho ortodontistů tak činí, ale měla by to být obecně rozšířená záležitost.

Ortodontista může být kdykoliv vtažen do diskuze nebo sporu na téma onemocnění čelistního kloubu ve vztahu k ortodontické léčbě. Neexistuje sice žádná prokázaná souvislost mezi ortodontickou léčbou a poruchou funkce čelistního kloubu, avšak poloha a funkce kondylů čelistního kloubu je přímo ovlivněna strukturami v dutině ústní a jejich funkcí (viz obrázek vlevo).

Proto také může ortodontická léčba ovlivnit funkci čelistních kloubů. Je to však více otázka anatomie, nežli práva.

Proč se u tak vysokého procenta dnešní mladé populace vyskytují obtíže s čelistním kloubem? Podléhají snad jejich čelistní klouby časnému degenerativnímu onemocnění; a pokud ano, proč je tento problém tak častý?

Existuje nová teorie vzniku onemocnění čelistního kloubu – a zároveň přijatelné vysvětlení:

Tvrdí se v ní:1
■ Onemocnění čelistního kloubu je často zapříčiněno traumatizací čelistního kloubu, ta může způsobovat také postižení okolních svalů (které spojují struktury baze lební s dolní čelistí).

■ Zlozvyky – protlačování jazyka při polykání, dýchání ústy – navozují distální polohu a traumatizaci kondylů čelistního kloubu, až 2.000krát denně.

K poškození čelistních kloubů dochází již ve velmi raném věku a vysvětluje vysoký výskyt TMD u dětí a dospívajících.

■ Zlozvyky a s nimi související nesprávné myofunkční návyky jsou příčinou ortodontických anomálií a onemocnění čelistního kloubu; jsou „načasovanou bombou“ ortodontické léčby.

Co dělat, abyste zabránili zbytečným právním sporům s pacienty a jejich rodiči v záležitosti týkající se onemocnění čelistního kloubu:

■ Identifikujte potenciální či reálné příznaky onemocnění čelistního kloubu již při první konzultaci s pacientem.

■ Palpačně vyšetřete oblast čelistního kloubu a okolního svalstva u každého nového pacienta.

■ Vyhodnoťte riziko vzniku TMD před zahájením ortodontické léčby.

■ Mějte v pacientově dokumentaci záznamy, které Vám pomohou zbavit se odpovědnosti za TMD vzniklé v průběhu ortodontické léčby.

■ Zaměřte se na přítomnost zlozvyků.

Pacient s perzistencí zlozvyků, jako je uvedené protlačování jazyka při polykání či ústní dýchání, sice podstoupí úspěšně ortodontickou léčbu, ale dokud se nezbaví zlozvyku, nevyřeší se ani jeho obtíže s čelistním kloubem; naopak se mohou zhoršovat.

Pokud je z příčiny onemocnění temporomandibulárního kloubu viněna malookluze a bolest se při léčbě zvyšuje, máte problém. Jak víme, ne vždy lze nápravou malookluze problém s TMJ vyřešit..