Dental Tribune Czech Republic & Slovakia

Kde končí parodontologie a nastupuje implantologie

By Dr. José Zurdo
June 08, 2012

Ošetření parodontu poskytuje nejen dobré orální zdraví, ale je také základním kamenem pro vynikající estetickou stomatologii, říká Dr. Jose Zurdo Rozhodujeme-li se, jak se v určité klinické situaci vypořádat s parodontitidou ohroženým zubem, existuje několik faktorů, které musíme vzít v úvahu.  

Tyto faktory nezahrnují pouze prognózu postiženého zubu a zubů sousedních, ale rovněž stabilitu parodontu v celých ústech, což je při rozhodování, zda zub ošetřit nebo pokračovat zavedením implantátů, obzvláště důležitý faktor. Dalšími důležitými faktory, které je třeba mít na paměti, jsou rozměry kosti pacienta, jeho finanční možnosti a veškeré kosmetické důsledky léčby.

Včasné ošetření
Mezi zubními lékaři je všeobecně rozšířený názor, že zuby postižené onemocněním parodontu jsou z dlouhodobého hlediska nejisté, což znamená, že uvažuje-li se o implantologickém ošetření, mělo by být provedeno co nejdříve.

Implantologické ošetření je považováno za bezpečnou a spolehlivou metodu léčby úplné nebo částečné ztráty zubů, je ale nicméně spojeno s technickými a/nebo biologickými komplikacemi, jako je periimplantitida. Tato významná a nikoli občasná komplikace může mít za následek ztrátu kosti i implantátu, a zdá se být častější u pacientů ohrožených parodontitidou.

Podle mého názoru by se rozhodování stran léčby mělo zakládat na vědeckých důkazech. Bohužel ale neexistuje dostatek důkazů, které by mohly sloužit jako vodítko pro výběr postupu a všichni jsme ovlivněni předpojatostí danou našimi vlastními klinickými zkušenostmi! Náš zdravý rozum nás často vede ke kompromisu řešení klinických problémů s ohledem na naše pohodlí.

Následující text předkládá případ s extrémně vážnou generalizovanou parodontitidou, který jednoznačně vyžadoval rekonstrukci chrupu a ošetření parodontu. Případ byl sledován osm let, což je doba přiměřená pro vyhodnocení dlouhodobých klinických výsledků.

Případ
Pacientem byl celkově zdravý 47letý muž. Stěžoval si na pohyblivost zubu (konkrétně zubu 11), která byla důvodem jeho návštěvy zubního lékaře. Jeho zubní lékař tento zub provizorně zdlahoval (obr. 1). Při vyšetření byl ve všech oblastech zjištěn velmi výrazný úbytek kosti (obr. 2), hluboké choboty a krvácení při sondáži. Kromě příležitostného odstraňování zubního kamene a depurace nebylo zjištěno žádné jiné ošetření parodontu a hygiena dutiny ústní byla prováděna řádně.

Po dlouhých diskuzích o prognóze pacienta a možnostech léčby, bylo přijato jeho přání vyhnout se snímatelné protéze, ačkoli měl nízké kosmetické požadavky. Rozsáhlá implantologická léčba nebyla ve finančních možnostech pacienta, ale přicházela v úvahu varianta zkráceného zubního oblouku.

Bylo provedeno celkové klinické vyšetření, které vyhodnotilo rozsah a vážnost onemocnění (parodontální choboty, krvácení, pohyblivost, atd.). Počáteční ošetření parodontu zahrnovalo odstranění „beznadějných“ zbývajících molárů a zubu 11. Všechny zbývající jednokořenové zuby, původně s nejistou prognózou, byly konzervativně parodontologicky ošetřeny.
Navzdory tomu, jak se na rentgenovém snímku zdál být stupeň úbytku kosti výrazný, byla po počátečním ošetření zjištěna mobilita I. stupně a všechny zuby byly funkčně stabilní. Celkově se postupně zlepšilo i krvácení a hloubka chobotů, ale na mnoha místech v dolní čelisti zůstávaly hluboké choboty, které dobře reagovaly na parodontální chirurgii (obr. 3). Jakmile bylo dosaženo celkové stability parodontu (nepřítomnost parodontálních chobotů > 4 mm, zanedbatelná přítomnost krvácení při sondáži, dobrá orální hygiena a fyziologická pohyblivost), byla navržena přísná udržovací léčba, která by měla zabránit opakovaným projevům onemocnění (obr. 4 a 5).

Následně byl do oblasti zubu 11 zaveden implantát současně se štěpem pojivové tkáně, jehož účelem bylo zlepšení kvality okolních měkkých tkání (obr. 6 a 7). O tři měsíce později byla na implantát s abutmentem nacementována keramická korunka (obr. 8). Po osm let nebyly u pacienta vysledovány žádné výrazné změny stavu parodontu ani v okolí implantátu (obr. 9). Jediným relevantním srovnáním byly přítomné konvenční výplně ve frontální oblasti, které bylo třeba vyměnit.

Body k diskuzi
Tento případ ukazuje, jaký potenciál má strukturované parodontální ošetření (konvenční konzervativní ošetření plus lokální chirurgické zásahy a dlouhodobá péče) v prognóze ohrožených zubů u perfektně motivovaného pacienta.

Prognóza zubů nezávisí pouze na množství ztracené kosti – důležitější je, kolik kosti zbývá – ale také na schopnosti zabránit dalšímu úbytku kosti. Úspěch naší léčby záleží jak na přání pacienta, tak na lokálních a anatomických poměrech.
Navzdory tomu, je velmi dobře doloženo, že ve většině případů je parodontologické ošetření poměrně předvídatelné. Pocit nevyhnutelnosti, který se mezi pacienty šíří a pocit, že je bitva předem prohrána, je v mnoha případech neopodstatněný.

Ačkoli jsou tkáně parodontu často přehlíženy, nelze je zcela ignorovat. Je stále důležitější aktualizovat svoje dovednosti v této oblasti a poskytovat všem pacientům prvotřídní servis, protože naši pacienti jsou stále informovanější a náročnější.

 

Obrazovou dokumentaci k článku naleznete ve vydání DT č. 3/2011

 

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

© 2019 - All rights reserved - Dental Tribune International